Moje prvoškolní léta v pohraniční vesnici o pár stech obyvatelích byla zaplněna nenaplněnou láskou k Ondrovi, jehož jméno jsem klíčem od naší bytovky vyškrábala na zelenou školní lavici, přičemž si toho náhodou všimla jeho maminka na třídních schůzkách. Samozřejmě, na potvoru to byl jediný Ondra široko daleko mezi 400 obyvateli, které obec evidovala. Takže objekt mých raných romantických citů byl jasný. Tento příběh nemá dobrého konce, protože, jak je očividné z mého příjmení, za Ondru nejsem provdaná.
Autor: Do Thu Trang (Stránka 1 z 19)
Misky jsou zpět. Před nějakou dobou jsem seděla ve vlaku na cestě za rodiči a napadlo mě, vytvořit něco, co reflektuje moje životní téma – propojování všeho a budování mostů. A moji lásku k vietnamské polévce phở.
You and me phorever 
Pholévka je grunt
A tak vznikly porcelánové misky, které se vyrobí v České republice a jsou navržené tak, abyste si v nich mohli dát vietnamskou polévku, ale nediskriminují ani müsli, insta nudle nebo těstoviny. Motivy v modré barvě odkazují na cibulákový vzor.
🍜 Vyrobili jsme dva motivy: Pholévka je grunt, což ví každá maminka a babička & You and me phorever, který odkazuje na to, že jídlo chutná lépe alespoň ve dvou.
🍜 Misky jsou z karlovarského porcelánu (výrobce Porzellanfabrik Langenthal, G. Benedikt Group)
🍜 Nápisy jsou mnou psané, s grafikou pomohl skvělej Dan González, vítěz Czech Grand Design
🍜 Kvalitnější gastro výpal
🍜 16 cm průměr, 8 cm výška
🍜 Cena 350 Kč/ks
🍜 Předám ideálně v Praze. Poštou po domluvě :)
Zatím nemám e-shop, takže prozatím objednávky prosím přes e-mail dttrang9@gmail.com nebo přes Instagram, kde reaguju nejrychleji.
Dlouho jsem vám nehodila kulturní tipy, které vám přiblíží Asii a Vietnam zas o kousek blíž. Tak tu máte. Ples, filmový festival a nějaké ty vědomosti.
- Adéla ještě nevečeřela phở
- Smrt krásných buvolů
- Slavnosti bambusu
- Musíme si pomáhat (to nějak na Vietnamce sedí)
- Večerkáři
Jako žena vyrůstající v zemi, kde běžely reklamy na tampóny, které tvrdily, že s nimi můžeme sportovat a dělat běžné věci, mi dlouho nedocházelo, jaké škody napáchaly povídačky, které jsem od dětství slýchávala o menstruaci ze strany vietnamských tetiček a maminek.
Ve Vietnamu (a tedy i v místní komunitě) totiž existuje kolem menstruace mnoho stigmat, že by jeden brečel i bez PMS. Vyčleňují menstruující ženu z běžného života nebo ji zamezují v dělání určitých činností. Pamatuju si, že jsem před nějakými čtyřmi lety nemohla v Hanoji zaboha sehnat tampóny, protože je místní ženy a dívky nepožívaly. Jako jeden z důvodů – “tampóny nejsou určené pro panny”. A tady to teprve začalo.
Mylně si lidé myslí, že mě živí blogování. Kdež. Blog je srdcovka, kterou dělám ve volném čase. Už nějaký ten pátek si jako Tech Comunity Manager v Heureka Group vymýšlím zábavnosti tak, aby o nás (nejen) v českém technologickém rybníčku bylo slyšet. Podívejte se na to, co takový Tech community manager dělá, co takový obor obnáší a proč je důležité míti (tech) komunitu.
Dnes vás vezmu na krátkou komentovanou túru do vietnamské kuchyně a domácnosti. Rybí omáčka, rýžovar, karaoke set, hůlky, sriracha, tygří mast nebo lednička plná krevet a kuřat – to všechno jsou stálice vietnamských domácností. Ale co jiného uvidíte nebo zažijete ve vietnamské domácnosti?
Minulý rok jsem strávila na své vietnamské poměry a kořeny docela outdoorově – zkusila jsem si trailové běhání po českých horách, podzimní kola v Kruškách a prochodila pohorky na několika krásných túrách. Nic světoborného. Při provozování těchto bohulibých aktivit mi ale ještě více docházelo, jak moc rozdílné je vyrůstání dítěte z imigrantské rodiny. A jaké je velké privilegium mít volnou část týdne na odpočinkovou aktivitu s rodiči a třeba i na učení se novým dovednostem a sportům.
Kdysi jsem byla na setkání mladých Vietnamců. Nutno dodat, že jsme mluvili česky, protože velká část z přítomných byla u-velebená generace. Sedělo nás tam dobrých patnáct, rozděleni do dvou větších skupin, aby se mohli zapojit do diskuze všichni – pasivně nebo aktivně. Důraz byl na to, aby každý měl ve skupině své místo.
Blog má občas odpočinek a přestávku,
aby pak mohl vesele rozdávat špatné básně
a… vietnamskou lásku.
Děkuji za trpělivost a přízeň,
po vietnamských drbech je, jak vidno z blogových statistik, stále žízeň.
“Čau, červený máčka.”
Teta Hanh zvedne oči od telefonu a podívá se nepřítomně na mladého muže v kšiltovce. Rukou automaticky šahá do regálu a vytahuje červenou krabičku cigaret, kterou hned namarkuje.
“Všechno?”
“Jo.”
“122 korun.”
Občas phópáčko, protože se v těch kulturních rozdílech nevyzná ani obyvatel španělské vesnice. Tohle je malý průvodce, který vám pomůže vybruslit dvojitým axelem a dopadem na stojnou nohu a ještě vám za to zatleskáme.
Být jedináčkem ve vietnamské rodině je dost nezvyk. Teda pokud na vaší rodině neexperimentovali čínští sociální inženýři. Společnost se na tuhle tříčlennou rodinku dívá podezřívavě. Obzvláště těžké to máme my, jedináčkové dcery.
Gratulujeme, ke kulturní rozdvojenosti nabízíme taky nereálná očekávání, krásný materiál pro terapeuta. No a v čem tkví to dvojsečné kouzlo jedináčkovství?
“Jé, vy umíte tak krásně česky. Kdybych zavřela oči, ani bych nepoznala, že nejste odtud.” Usměju se, ale spíš je to takový neutrální robotický pohyb úst pokaždé, když slyším tuhle větu. A už ji slýchávám přes 20 let. Paní a všichni ostatní to myslí samozřejmě dobře, o tom žádná, ale přeci jen tu vyrůstá už třetí generace Vietnamců. Jsem proto stále překvapená, že vy jste stále překvapeni.
Další klasickou situaci, kterou zažilo nejedno dítě imigrantů, bylo, když po nás naši příbuzní nebo úplně cizí lidé ve večerce chtěli přeložit úřední dopis. Mluvíte zkomolenou vietnamštinou s českým přízvukem a sotva víte, co znamená sociální pojištění v češtině, natož ve svém rodném jazyce.
Německo má Turky
Czechia zas Vietnamce
Robusta kávu dej si se salkem
A k tomu dva lívance.
Mezinárodno je teďka záhodno
Cestováníčko do Asie by teď bodlo
Páč je ten covid naprosto na hovno.
Asociaci téhle básně nerozumím
Samá voda
Asi to bude ta slova svoboda.
Mlčeti v tomto případě
Není škoda?
