Když se seznámíte s Oliverem Le Que (27), víte hned na první dobrou, že to je člověk s osobní misí. Ještě jako grafický designér navrhl olympijský dres Martině Sáblíkové, ale teď pracuje v Safari Parku ve Dvoře Králové. Potkala jsem se s ním v jeho „přirozeném prostředí“ – mezi africkými zvířaty a během procházky nadšeně vyprávěl o záchraně divokých zvířat a hlavně jeho oblíbených nosorožců. Doufám, že kousek nadšení tímto rozhovorem předá i vám.
Jak začíná tvůj příběh? Odkud pocházíš?
Pocházím z Vietnamu, ale narodil jsem se roku 1993 v Bratislavě. Nebyl mi ani rok, když se rodiče rozhodli přestěhovat do Plzně. Většinu života jsem strávil na západě Čech a momentálně bydlím přímo v areálu Safari Parku Dvůr Králové. Do pěti let jsem žil s rodiči za městem u velkého lesa, s párem velkých psů, které jsem považoval za svoje největší kamarády. Možná odtud pramení můj zájem o přírodu a zvířata, protože mnoho mých vietnamských vrstevníků toto nezažilo. Dokonce se mnohdy bojí nejen psů, ale i zvířat.
Kde se v tobě vzalo takové nadšení pro nosorožce?
Začalo to už v dětství. Nezačalo to přímo nosorožci, ale mým oblíbeným filmem je Jurský park z roku 1993, kde kromě tyranosaura vystupoval i můj další oblíbený dinosaurus – triceratops. Scéna, kde ho doktor Alan Grant objímá a poslouchá, jak dýchá, mě dojímá do současnosti. A co je dnes podobnější onomu prehistorickému tvorovi než právě samotní nosorožci? Jsou neuvěřitelně majestátní, ale taky na pokraji vyhubení a potřebují pomoc.
Pamatuji si to jako včera, když jsem se poprvé setkal s nosorožcem. Mít možnost stát takovému zvířeti tváří v tvář je pocit k nezaplacení. Pokaždé, když navštívím jiné nosorožce, tak mám vždycky pocit, že je vídám poprvé, znovu a znovu.
