Dnes z jiného soudku. V březnu mi po třech letech skončila spolupráce s firmou, kde jsem se hodně naučila a kde mě to bavilo. Dohodli jsme se už v lednu. Měla jsem v plánu si odpočinout a během krátkého jarního sabatiklu číst, psát… a taky hodně lelkovat u kočičích videí.
Finanční rezervy byly nachystané, nějaké drobné umělecké projekty rozjednány. Měla to být plodná sezóna. A pak bum, bum, ciao.
Přestože jsem byla v hlavě připravená na to, že budu trávit hodně času sama se sebou, jak ukázala měsíční karanténa, žádná mentální a produktivní hitparáda to nebyla. Paradoxně se mi nejlépe tvoří v kavárně, kde je ruch, ale zároveň se můžu schovat do rohu. Nebo se pak rozjedou závity mezi jedenáctou večerní a čtvrtou ranní. Takže tůdle, řekla vyšší moc, a těchto pár řádek vám píšu ve dvě ráno.
Každého nás přistihla v jiné životní fázi. Testuje nejen fyzickou a mentální odolnost, ale i naši morálku a etiku, dovednosti a bohužel i naše bankovní účty. Přijde mi, že je klid před bouří. Jako pár minut před spuštěním obchodování na burze, kdy se rozjede skutečná nabídka a poptávka dne. Někdo hodně prodělá, někdo hodně vydělá. A ten zbytek mezi tím bude oscilovat z jedné strany na druhou a zkoušet znovu prorazit.
Jestli se něco máme naučit, tak to, že ožije (protože tuhle situaci přežijeme všichni) ten, kdo bude umět reagovat na situaci, a svoje podnikání nebo svoji práci obohatí o jiný, ne nutně nový prvek. Ale zároveň si bude umět udržet svou podstatu, hodnotu, kterou lidem nabízel. Ne každý to umíme, a to je taky potřeba si uvědomit a smířit se s tím. Svět potřebuje být v rovnováze.
Doufám, že se máte v rámci možností dobře. Těším se, až se budeme zas brzo potkávat na ulicích, i kdybychom si jen zamávali na pozdrav. Udržte si otevřenou hlavu a také hladinku laskavosti a pochopení, abychom to společně zvládli. Nic jiného nám nezbývá.
Příspěvěk byl původně publikován 27. dubna 2020 na blogu Roberta Vlacha – navolnenoze.cz. Přečtětě si další komentáře podnikatelů, psavců a volnonožců k tématu „Nemít prachy?“.