… je hashtag, který vytvořila Pájina pro náš nedávný Expo výlet do Milána.
Když si otevřete instáč, najdete na něm několik desítek skvělých fotek, které vám toho bez kontextu nic moc neřeknou. Důvěřujte ale našemu zdravému kritickému já (potažmo my) a vězte, že Expo o 145 vystavovatelích bylo lehké zklamání a pokud ho chcete navštívit, rozmyslete se, jestli ho chcete navštívit.
Asi nám mělo napovědět to, že severské státy tuto prestižní světovou událost neoficiálně bojkotovaly. Pro kontext – Expo 2015 se koná do konce 31. 10. 2015 v Miláně a je zaměřeno na téma Feeding the Planet, Energy for Life (něco alá udržitelné zemědělství a dostatek kvalitních potravin pro všechny) ale ve skutečnosti se dá popsat jako fastfoodové setkání v drahém, nóbl kabátě. Jakkoliv levičácky to může znít.
Bohužel jsem nepobrala, co má Expo předat za myšlenku. Korupční skandály kolem jeho financování ale docela vysvětlují, proč je tak kontrastní, co do kvality vystavovatelů. Zvláště v případě afrických zemí. Jakkoliv politicky nekorektně to zní.
Na jedné straně vymazlený hi-tech pavilon Jižní Koreje o jejich národních pokrmech (kimchi) a kritice obezity, na straně druhé zas bistra s 1/6 pizzy za 6 eur, řízkem, hranolkami a colou. Nechyběly ani firmy jako (i mnou podpořený) Lindt, Nutella, Ferrero nebo zmíněná Coca-cola. Neřkuli, že McDonald`s měl vlastní pavilón (!), poněvadž nachystal podpůrný dodavatelský program pro farmáře pod 40 let a s Itálií se farmářský kamarád í už dlouhá léta.
Jako kdyby se na to Italové kurátorsky vykvajzli. Nepohlídali si například ani to, co a jak se vystavuje v minipavilónech chudých afrických zemí, kde to spíš vypadalo na tržiště cetek. Navíc jste si mohli v jedné středoafrické zemi objednat něco z čínského fastfoodu (na plastovém talíři samozřejmě). Organizátoři je raději schovali do tzv. clusterů, tj. tematicky zaměřených pavilónů. Existence stánečku KLDR mezi africkými zeměmi nám protočilo mozkové závity a mírně rozlechtalo bránice.
Vlastně s pokorou krčím rameny a škrábu se na hlavě, protože nemám páru, jak bych na jejich místě pro Expo domluvila kvalitní výstavu chudých zemí, kde se o jídle mluví jen v kontextu hladomoru.
Další položkou, nad kterou jsem kroutila hlavou, byla neskutečná denní produkce odpadu, do kterého jsem bohužel taky přispěla. Nějaké kvazitřídící popelnice jsou tam asi jen proto, aby se neřeklo. Jakkoliv kryptoekoteroristicky to může znít.
My jsme na Expo byli v pátek, což byl nápad asi všech Italů, kteří se v daný den pohybovali na zemském povrchu. Velká část popisků a expozicí v rozličných pavilonech byla (především) z onoho důvodu v italštině. Jako kdyby se chtěli navzájem povzbudit a utvrdit v tom, že anglicky mluvit nepotřebují.
Che cosa.
Z Expa jsme neviděli všechno například, a to i kvůli 3hodinovým frontám (na prej úžasný japonský pavilon). Taky jsme si nenašli ty správné „hacky“, jak si užít Expo, ale 34 euro (denní vstupenka) za to, abychom čekali na všechno fronty (což jsme taky měli čekat) a viděli nekoncepční český pavilón se zvěřinovou restaurací ve 3. patře, za to nestojí. Průměrná cena za tamější české jídlo byla mimochodem 20 EUR. Jakkoliv nepatriotsky to může znít.
Český pavilón (od brněnských architektů Chybík+Krištof) kladl důraz na nanotechnologie čistící vodu. Super skvělý potenciál a super skvělé téma, zvlášť když jsme nanovelmocí. Nevyužito v plné palbě. Před pavilónem, který je (chytře) vytvořen z modulů, aby se mohl později recyklovat, je bazének, který reprezentuje „historii českého lázeňství“ anebo naši „odvěkou touhu po moři“. No tě pic.
Hlavní myšlenkou Expo 2015 je hledání kvalitních zdrojů potravin pro pozemšťany. Ale spíš jsme se tam nadlábli jen my, co jsme zaplatili vstupné a měli další peníze na 2 vietnamské závitky za 8 EUR ve vietnamském pavilónu, který mimochodem zvenku nevypadá vůbec špatně. Jako laik jsem si ale architektonické skvosty užila výborně.
Celkově uznávám ale, že jsem proti Milánu zaujatá. Nejsem dále ani příkladným jedlíkem a slow-food (ideová protiváha fastfoodů) aktivně nepodporuju. Highlightem výletu proto byla návštěva nádherného jezera Lago Di Como, asi hodinku za Milánem, kde jsme potkali například osamoceného, ale zato čiperného starého rybáře, a dali si domácí gelato. Čímž se uzavřel náš výlet za udržitelným stravováním.
A zmiňovaný rybář. Více fotek na mém instáči.
Rybář ve Varenně u Lago Di Como
