Udělala jsem našim malou francouzskou bagetku se salámem (který jsme dostali od našich českých známých, vždycky něco přivezou, když mají cestu kolem) a dala jim dvě otázky, které dostávám od novinářů a vlastně jsem se jich na to nikdy nezeptala.

Do toho nám hrál na ČT2 přírodopisný dokument, taťka projížděl na Novinkách zprávy a mamka scrollovala na Facebooku mezi dalšími hoaxy a spamy, kterými je Facebook většiny tuzemských Vietnamců první generace zcela zahlcen. Posedlost vietnamských žen články o kráse, pověrách a babských radách je na jeden dlooouhhýýý článek. Nechcete na to někdo napsat seminárku?

1. Čtete můj blog?
Mamka: Neumím česky. Nečtu. Není dobrý, když o nás píšeš.
Taťka: Hm.

2. Fakt?
Taťka: Jó. (bručící, medvědí jó)

3. Mrzí vás, že ze mě není doktorka?
Mamka: Ne. Jsme jenom smutný, že nejsi vdaná a nemáš dětí. Dali jsme ti výchovu, zázemí a péči. Tvůj jediný úkol je si založit rodinu.
Taťka: „…“

Pak mě začali ignorovat. No fakt!