Čau. Nikdy jsem neměla ráda Velikonoce. A Velký pátek měl být svátkem, už když ukřižovali Ježíše.

Vyrůstala jsem na vesnici, kdy malé i velké holky věděly, že si v pondělí pod tepláky musí vzít polštáře. Zvlášť strejda Kája s Kájou (jeho synem) měli v oblibě větvičky jalovce, kterým jsme my, holky, dostávaly našleháno ještě před diktaturou vrbové pomlázky. Nehledě na to, že u nás na vesnici se jalovci dařilo a vrbičky u obecního rybníka byly ty nejpevnější a nejpružnější v celém šírém okolí. Strejda Kája a Kája uměli upléct ty nejhezčí pomlázky. Pak na ně samo dostali barevné pentličky.

Praktická žena

Miluju tradice, ač je nemám s kým dodržovat. Když jsem byla menší, malovali jsme vajíčka. Ve velkém. Barvení v cibulové slupce, vosk nebo samolepky z časopisu Praktická žena nebo Vlasta. Všecko bylo. Jen ta trpělivost a šikovné prsty chyběly. Měla jsem z toho trauma, protože moje malovaná vajíčka byla ta nejhnusnější. Tu příliš nebo nerovnoměrně vosku, tu ohmaty na povrchu skořápky, tu odlepené samolepky. Cibulové slupky jsem nenáviděla, protože to celé navíc smrdělo a mně se tam ten list nikdy neobtiskl tak, jak ukazovali ve Vlastě.

Nehledě na to, že jsme ta vajíčka dojídaly ještě pár dnů po Velikonocích. České Velikonoce jsou fakticky traumatizující. I malí kluci vietnamští chodí koledovat. Šlehání jsem se upřímně vždycky bála, ale na střední škole jsme s holkama před klukama dělaly, že se jakože bojíme a že jakože utíkáme a že jakože nechceme dostat přes zadek (záměrně použitej plurál). Polejvání a stříkání parfémů u nás na vesnici znamenalo nahánění kluků po celé vesnici, protože vždycky zdrhali.

Od té doby, co bydlím s našima a máme krámek, chodí i k nám malí koledníci. Přichází brzo ráno a zvoní, protože ví, že se mamka nechá vyšlehat a ráda rozdá nějakou tu mňamku. Já ještě v deset spím, v jedenáct už chodí jen starší a slivovicí nametení koledníci, takže těm dáváme do nálady pívo.

Letos, na přestupný rok, by měla naopak chodit koledovat děvčata. Tak jsem zvědavá, co se tu na vesnici vymyslí. Tak či tak Velikonoce nebudu mít asi snad nikdy v oblibě. Mimochodem, Velikonoce jsou oproti Vánocům v Asii o dost méně oblíbené. Nepočítáme-li fanatické křesťany na Filipínách, jsou tyto nejdůležitější křesťanské svátky opomíjeny. Z toho komerčního hlediska se nejedná o tak atraktivní svátek, navíc se připomíná ukřižování. Jakkoliv jsou Asiaté drsná rasa, tohle jde mimo nás. Takže připomínky Velikonoc uvidíte s větší pravděpodobností v Jižní Koreji, kde je početná katolická komunita.

Jdu někam zahrabat vajíčka. Z čokolády. A koupit si něco (staro)nového na sebe, aby mě králík nepokakal.

Veselé, přestupné a nepokakané Velikonoce!