Ty tradiční určo. Hlavně je to o tom, koho si pozvou rodiče. Ve Vietnamu ale bývají svatby menší. Ale vzhledem k tomu, že (jak neustále omílám) se v ČR všichni Vietnamci mezi sebou znají, 300 je takový standard.

Ale co nechcete, je být vlastníkem tržnice a mít prvorozeného syna. To si chystejte kasičku klidně i na 1000 hostí.

Na přípravách VN svatby se podílí obě rodiny. Víc peněz ale nalije rodina nevěsty.

Většinu věcí si zařizují sami, ačkoliv v Praze fungují firmičky na přípravu vietnamských svateb (foto a video tř. HIT Plus a deco Orimi). Svatební menu můžete přijít ochutnat a domluvit přímo v restauraci. Je libo humr nebo křepelka? Kein Problem. Desetichodové menu? Kein Problem.
Porce se počítají na tzv. mâm cỗ – třeba jedno desetichodové menu pro 6 lidí u stolu. Takže svatba se počítá třeba na 70 mâm cỗ (tzn. 420 hostů) + rodina.

Vizážisty máme také vlastní. Ale mají nastřelené ceny, protože ví, že Vietnamci za takové služby platí bezmyšlenkově. Sestřenku ale líčila a česala Lucka Lišková (tatérka v Tribu) a její kamarádka Jana.

Šaty pro nevěstu i družičky byly ušity ve Vietnamu. I když jim pošlete fotku toho, jak to má vypadat, počítejte s tím, že tam bude vždycky něco jinak.

Sál jsme připravovali od 10 ráno. Pódium dělala firma, catering restaurace Dong Do, drobnější deco – kytky (růže jednoznačně vedou) jsme dělali my. (foceno mobilem).

Ostatně nevěsta s ženichem a celá rodina si svatbu málokdy užijí. Stresy kolem vítání a usazování hostů, sledování, jestli jde vše podle plánu… a najedí se až na konec. Sice jsme žádnou svatební diskotéku neměli (stejně málokterý Vietnamec se nestydí tančit), ale po úklidu sálu jsme vzali nevěstu s ženichem do klubu a protančili střevíčky.

A ano, hází se svatební kyticí.