A jelikožto jsme všichni dospělí, krásní a rozumní, popovídáme si dnes otevřeně o (především) fyzických tužbách muže českého.
Zkoušeli jste někdy do vyhledávání zadat „asiat“?
Nemusíte to zkoušet. Povím vám, co český google vyplivne.
Obecně jsou to články z online zpravodajských serverů. Vesměs se jedná o zprávy o kriminální činnosti onoho či onoho Asiata (rozumějte Vietnamec).
Tuze nic, nad čím by se dalo onanovat. Oops.
Ale teď si klidně do fulltextu zadejte „asiatka“.
Aha. Stránky těžce zábavného charakteru.
Vedle vnadných blondýnek a brunetek se tu tam nachomejtne i nějaká ta černoška, ale hlavně asiatka.
Konverzace se sexuální tematikou se určitě stočí na povídáníčko o určitých specifických vlastnostech (ztlumte si repráky), které se asiatkám jako sexuálním symbolům přisuzují. Tohle není mateřinka, takže jich netřeba opakovat.
Otázka chtíče. Jak dlouho vám to vydrží? Jedna noc? Svatba a děti?
Exotika?
Tuhle jsme se o tom bavili s kamarádem a on mi poudá – Pro mě je exotika třeba Fidži.
Pobavil, holomek.
Jste posedlí Japonkami, protože hodně divného porna vyprodukuje Japonsko.
Když se mě ptají muži na původ a nejdříve si tipnout Japonsko, vím, co dělají po večerech.
Dnes, když se „multikulti“ cpe do „všelijakých oblastí“, mnoho českých mužů mají kuráž jít otevřeně do vztahu s asiatkou. Třebac po takové Praze se najednou vyrojilo více párů, kdy mladý Čech chodí s mladou Vietnamkou.
Sice to stále tají před jejími rodiči, ale spíš bych problém viděla v tom, že v naší kultuře nevnímáme rodiče jako kamarády, se kterými si můžeme pokecat o láskách a trápeních. Zapomeňte na pokec o pohlavním styku nebo antikoncepci. (Od svých jedenácti jsem si kupovala Bravíčko).
Nebudu se mýlit, když se vám prohrabu ve svědomí a otevřeně budu tvrdit, že prim hraje hlavně fyzično.
Mnozí z vás mi budete oponovat, že jsou to přece „ty bohulibé povahové vlastnosti“, kvůli kterým byste chtěli „submisivní“ asiatku.
Prd.
Takových „povahově skutečných asiatek“ – (mluvíme o Vietnamkách) vychovávaných podle tradičních hodnot a nedotčených evropskou mentalitou v České republice není zas až tolik. Když už jsou, tak buď neumějí česky nebo se vdají za Vietnamce. Smůla.
Zajisté, výjimky jsou, ale jak ráda tvrdím – už samo o sobě slovo výjimka potvrzuje charakter skutečnosti.
Řeknu ASIATKA – co vás napadne jako první?
Hm?
Ale prd rejže.
Narovinu. Ve Vietnamu se říká, že domácnost stejně vede žena, ačkoliv je tam viditelný patriarchát.
Rozdělila bych Vietnamky (všechny) do dvou základních skupin.
- Sebevědomé (klidně i emancipované), uvědomující si moci nad (evropskými) muži, protože většina z nich má tuhle slabost.
- Neemancipované, s trochou či s trochou více typickými asijskými vlastnostmi, pro kterou byste udělali první poslední.
V obou případech jste tak či tak ve spárech.
Tohle psaní původně vyšlo v roce 2010 na do.blog.idnes.cz, tak ho prosím berte s velkým nadhledem, ostatně jako všechny moje články. Ostatně jako všecko v životě.