Pájina před chvílí sdílela na svém Facebooku odkaz na tenhle blog. Po rozkliknutí (!!!) jsem s pohoršením zjistila, že jsem na něj tejden nic nenapsala. Tak aspoň instantně. I když je po půlnoci, protože vy, sovy noční, ještě nespíte.

Dávám o sobě opět vědět, že žiju, i když v poslední době to spíš vnímám jako ploužení se. A připomínám, že se nám blíží TEDxYouth (TED.com, konference o myšlenkách hodných šíření) – 28. 11. 2015, na kterej se s největší pravděpodobností už nedostanete, poněvadž jsou plné registrace. Aspoň nám tedy držte palce. Dostali jsme mezi řečníky například Míšu Ahimsu, stavitelku zemělodí a skvělou holčinu z Vila Flora, krotitelku sociálních sítí Elišku Vyhnánkovou, dobrodruha Láďu Ziburu nebo Pavla Kacerleho, kluka, co vykouzlí filmové efekty americkým blockbusterům jako je Iron Man 3, Jurský svět apod.

Tak či tak v tomto týdnu naplno běží Pražský divadelní festival německého jazyka, v jehož rámci můžete zkouknout v Arše (a v rámci festivalu doku divadla Akcent) štyk jménem Qualitätskontrolle – 23. a 24. 11. 2015, kterou režírují autoři moderního dokumentárního divadla – Rimini Protokoll.

Znáte mou slabost pro Německo. Ale Rimini Protokoll si zaslouží veškerou vaši zvědavou kulturní pozornost. V 19 letech se mi dostalo velké pocty si pod jejich taktovkou zahrát v představení „Vung Bien Gioi/Hraniční přechod/Grenzgebiet“ o Vietnamcích v České republice a Německu. Vystupovali jsme tam za sebe, nehráli jsme žádné role.

Daniel Wetzel a Helgard Haug, kteří hru dávali dohromady, byli pozornými a emaptickými naslouchajícími.
Bude vás bavit to, jakou odlehčenou formou, ba dětskou naivitou a ironickou hravostí, poskytují „experty všedního dne“, tedy nám, nedivaldeníkům, prostor k vyprávění vlastního příběhu, a to v aktuálním geografickém, politickém a socioekonomickém kontextu.

Tak je nepromeškejte.