Minulý týden se konal na Jiřáku festival Zažij Vietnam, který proběhl v rámci Roku vietnamské kultury v ČR. A poněvadž právě letos se bratříčkujeme už 65 let, na rok 2015 je připraveno 65 akcí s vietnamskou tematikou.

Pro ty z vás, kteří jste nebyli, bylo to hlavně o jídle, což bylo i v popisu akce. Takže spíš Zažij fronty a Zažívej Vietnam.
Jiřák byl zaplněn stánky, u kterých jste si mohli koupit smažené závitky, bagety, nudle, dezerty a podobné lahody. Had lidí na bagety bahn mi byl dlouhý několik desítek metrů, čekalo se třeba aj 45 minut (oproti skutečnému Vietnamu ale velmi uspořádaně). Vedle toho si mi kamarád Honza postěžoval na dvojí ceny, na které narazil u jednoho stánku s banh mi.
Někdo podobný problémek?

Slíbená kulturní vystoupení (přehlídka krojů, tanců a nějaké zpíváníčko), taková ta, na která narazíte pokaždé, když se koná podobná akce, začala očekávaně snad i o dvě hodiny později než avizováno. Navíc bylo vidět do backstage za pódiem, takže jsme koukali, jak se převlékají missky a pak někoho, kdo je před našimi pobavenými pohledy zakrývá tradičními slaměnými klobouky.

Pisálkům od klávesnice se vždycky dobře remcá, ale takový chaos se dal čekat. Je to nějak ve vietnamské mentalitě – dělat věci pro věci – spokojit se s tím, že to funguje, opomíjet estetickou stránku věci, nepromýšlet vychytávky a detaily pro „uživatelovu“ spokojenost. Nemyslím tím přehnanou západní sofistikovanost, spíše narážím na vietnamskou punkovost a lehkovážnost, kdy se počítá s tím, že se to na místě „nějak“ upeče a v případě problémů „nějak vyřeší“.

Co by festivalu (a sdružení INFO-DRÁČEK, která akci organizovala) třeba prospělo?
– Nabrat dobrovolníky a projekťáky zvenku a neškudlit si organizaci (čímž se ochuzují o projektové know-how). Věřím, že by se v Praze našlo několik desítek dobrovolníků. Promovat a nabírat dřív než týden před akcí.
– Nedívat se na fesťák jen jako na žranici, přehlídku krojů a nějakých tradičních tanečků – zkrátka tak, jak se vždycky dělají podobné akce se stejnými vystupujícími. Tipy na obsah se dají dobře vyzjistit průzkumem.
– Připojit nějakou panelovou diskuzi. Témat je bambilion.
– Uspořádat soutěž třeba o letenky do Vietnamu. Mohlo se zapojit více vietnamských komerčních subjektů, které mohly přispět cenami do soutěže.
– Vyměnit moderátora, který byl nejvíc m i m o. Pochválen budiž, jestli to byl dobrovolník. Ale pokud za to dostal peníze, měl by je vrátit a možná i zaplatit organizátorům odškodné za to, jakou jim udělal ostudu. Miss Vietnam v ČR moderoval velmi intenzivní Jakub „ego“ Železný, Zažij Vietnam zas chlapík, který působil jako kdyby přišel z hospody, kde se naučil pár pojmů a ty neesteticky přeříkal. Bez šarmu, vtipu, nadhledu, připravenosti a pohotovosti (chápu, Eben je jeden jeden). O národním kroji například řekl, že ho ženy ve Vietnamu nosí častěji a častěji, například při „každodenních záležitostech.“ Špatný výběr moderátora akci uškodí víc, než zpožděný program.
– Podchytit produkční detaily, např. vytisknuté rozvržení stánků nebo program (zveřejnit ho den před akcí, na které se má ukázat několik tisíc lidí, je riskantní punk), choreografii a hlavně pořádný ekologický úklid.

A nakonec ještě jeden obecný podnikatelský tip do pléna. Založte si produkční firmu zaměřenou čistě na vietnamské akce. Potřebují to jako sůl.

A jak nás naučila TV Nova, něco roztomilého na konec. Třeba takovejhle stánek „Osvěžení u čtyř fešáků“.