Vzhledem k tomu, že naši bydlí mimo Prahu, vlastně k nim zase jezdím „domů na návštěvu“. Domů na žranice.

Vy, kteří taky takhle dojíždíte, to znáte. Lednička napráskaná, jídla hromady.
Nevařím si, takže pokud si nezajdu do vietnamských restaurací (díky bohu za ně), rejži a nudle bych měla jednou za lunární rok.

Moje maminka si navíc myslí, že škudlím každý peníz a kupuju si suché rohlíky, takže mi vždycky navaří jak pro celou jídelnu. Čímžtopádem svoje návštěvy doma nepočítám na dny, nýbrž na kila.

Dnes jsem ale přijela domů s těšením se na rejži (ne, rejží se nedá přejíst). Ouha. Naši prej večeřeli bagety a mně koupili …mekáč.

Prošmejdila jsem i ledničku.
Prázdná.
Slušnej punk.