Některá lidská setkání jsou krátkodobá, splní svůj účel v té chvíli a pak zaniknou. Při loučení ani jeden z vás nečeká, že se někdy ještě potkáte.

Ale samozřejmě – náhoda je báječnej pitomeček. A dokáže napáchat pár příhod. Včera si mě jedna Francouzka spletla se slečnou, se kterou zřejmě někdy byla na kizombě.

A o 15 minut později jsem se dostala do situace, kdy jsem naopak tápala já. V kavárně na mě jukla slečna, se kterou jsme se potkaly před půl rokem na konferenci TEDxYouth, což mi samozřejmě vypadlo. Když velmi briskně, zhruba po 1 vteřině, odhalila, že si ji nemůžu zařadit a lovím v paměti, zařadila se sama.

Tímhle drobným psaním jsem chtěla vyjádřit velké d í k y všem chápavým bytostem, které nám, co si pamatujeme maximálně jednu hlášku z našeho oblíbeného filmu (Kreditní kartu? Tu mám!), jdou vstříc a bez trapných okolků se připomenou.

Highfive taky těm, kteří jsou na druhé straně. Když nemají ponětí, proč se zdravíte, zeptají se, proč se zdravíte. A samozřejmě poslední highfive patří specialistům, kteří se s vámi baví tak dlouho, dokud si sami nevzpomenou, a vy ani nepoznáte, že celou dobu nevěděli, s kým mají tu čest.

Takže hezké pondělí a dobrou paměť všem.