Kazdej bychom meli mit chvilku k tomu, abychom zatleskali za zivot, ktery vedeme. Takovy moment me dobehl v tomhle artovem kine v Bremach.
Jednoho zarijoveho vecera, v 21:15, jsem se sama prochazela ve zcela neznamem meste, bez mapy (ono by mi to nijako nepomohlo i kdybych ji mela). Nechtelo se mi na hostel. Narazila jsem na tohle kino, ktere trosku pripominalo Aero.
V 21:45 davali nejaky italsky film s nemeckymi titulky.
Usmala jsem se tomu nacasovani, vytahla penezenku a zaplatila 7 euro za listek. Sedla jsem si doprostred salu a koukala po lidech. Trvalo dalsich 30 minut nez pustili film (italska variace na Breaking Bad). To protoze si uvadec, slicny jinoch s krouzkem na levem prstenicku, zahral s publikem hru. Z iPhona pustil filmove melodie a hlasky a divaci hadali, z jakeho filmu jsou.
Nevedela jsem ani fň, ale kdyz se roztahla opona, zaplavil me pocit neuveritelne vdecnosti, ze si muzu jezdit po svete a divat se v artovych kinech na italske filmy s nemeckymi titulky. Jen tak. Za 7 euro. V mych vysnenych Bremach. Kino se mimochodem jmenuje Schauburg.