Sedime v jedne malostranske hospudce. Zrovna se bavime s Anickou u baru, kdyz nas oslovi cizi plesaty pan, jestli bychom nemohly jeho kamaradovi uplect cop. Protoze oni to neumi.

Jdeme tedy uplect cop. Holohlavy pan doporucuje francouzsky, ale do toho se nam moc nechce, protoze dlouhovlasy pan ma mastne vlasy. S Anickou se prostridame pri pleteni klasickeho copu, vsak je to spolecna prace.
Pan, jehoz vlasy, jak zjistujeme behem vytvareni ucesu, jsou kupodivu jemne a zdrave, pote podekuje tim, ze nam zahraje na klavir a zapeje jakousi neznamou, lec veselou pisnicku. Kouzlo okamziku upouta i pozornost kolemjdoucich, kteri se zastavuji u otevreno okna, poslouchaji a pri odchodu nam zamavaji.

Pozdeji odchazim z podniku i ja, zastavuju se u okna, kde najednou pan s copem a spol. naslouchaji zpivani a hrani jakesi cizi blondynky, ktera k nim prisedla. Vse je v te chvili opravdove. Mavam jim na pozdrav a jdu domu. Asi to strihnu pres Karluv most.