Jak jste si už mohli včera na mém Twitteru přečíst, občas se mi dějou vtipné věci, kdy se střetává offline a online svět ve stylu prašť jako uhoď.

Třeba to, ve chvíli, kdy si se svou spolubydlou Pavlínou kupujeme v 11 večer toaleťáky s vůní broskve, (v Bille měli ve slevě i levandulovou vůni, ale to fakt nechceš, aby tvůj záchod voněl jako Provence) a bavíme se ve frontě o jahodovejch dnech v životě ženy, klučina za námi povídá: „Hele, nemáš náhodou ten blog?“. Uhm.

Jak pak tento klučina Marek zmínil, perfect timing je jeho druhý jméno. To sedí.
Bylo hezký, že počkal na vhodnou dobu, aby nám dal jasně najevo, že i když eufeminizovaně mluvíme o menstruaci, všichni okolo nás slyší, ale víc nechtěj vědět.
Tak jsme počkaly, až zaplatí a prošly se s ním pár společných metrů směrem k našim příbytkům.

Tímto chci ale i říci, že je moc fajn, když se nebojíte oslovit na ulici cizí lidi, které znáte jen z online světa. Někdy potěší vědět, že se na vás lidi usmívají, protože čtou váš blog a ne protože máte rozplizlou červenou rtěnku na nose.

Takže díky moc, že tohlencto čtete. Ahoj a už i klasicky #ahojmarku!