Jedním z nejtěžších uvědomění si v mém životě je fakt, že ze mě nikdy nebude matematický génius ani žádný pořádný bíloplášťník, jak si spousta vietnamských rodičů maluje povolání svých dětí.
Taťka vystudoval s červeným diplomem (jako většina jeho bratrů) a divím se, a vlastně i děkuju, že na mě nepřenesl ta samá očekávání. Ambice stát se vietnamskou političkou šly postupně se studiem na vejšce do kytek, přišlo pohodlí a svoboda výběru.
Samozřejmě bedničku na zádech si nesu sama, ale často mě napadá, že takový jednoduchý a pohodlný život bych ve Vietnamu neměla. Tamější dril a konkurenční prostředí by mě nenechaly polevit.
Otázka je, o jaký život bych stála víc.