Zastavil mě na ulici.
“Slečno, nevíte, jak se dostanu do Truhlářské?”
“Něco něco.”
“Děkuju… a slečno, neměla jste někdy něco s kotníkem?”
“To už jste na mě zkoušel loni.”
“Že jo? Pamatuju si, jak jsem vás …”
“Nashle.”

Loni mě ten samej divnotýpek zastavil na podobném místě a zeptal se, jestli nemám něco s kotníkem. Odpovídám, že ne. On že jestli ani zvrtnutej, že zvláštně našlapuju. A já že ne. A on že jestli mě někam může pozvat. A já že ne.