Klišoidní věci typu „dvětě“, „čita“, „nezozumím“, „kužesí“ znáte, ale víte, jak se vietnamskou češtinou řeknou Teplice?

Tak tady to máme, kvazifonetika:

Tép: Teplice

Kaa: Karlovy Vary

České: České Budějovice

Hát-bé: Cigarety HB

P-raha: Praha

Českí: vše, co souvisí s ČR – to berte spíše s nadsázkou

B-rno: Brno

Ót: Ostrava (*přidáno)

Pót: potraviny

Pót: pošta

Ne-u: nails (nébólí nehtové studio)

M-an: Malborka :D

Bankrot!: Nesmlouvej furt. Už tak je to nízká cena. Když bych ti to prodal za tuhle cenu, tak bych si to tady klidně mohl zavřít a jít šoupat nohama. Nemám z toho žádný výdělek.

Oké: Tak dobře, prodám ti to za devět pětek.

Fafum: parfém (vychází to z toho, že „P“ , resp. „Ph“, se ve vnštině čte jako „F“, například PHim)

Týšt: tričko (pro pomalejší – t-shirt)

Me-e: *velmi sprosté slovo, které vás nebudu učit, lemuři!*

Ty blá-zjen: Hele kámo, za tuhle cenu ti prodám leda tak shnilé jablko! Respektive: Čéče, si se zbláznil nebo co. –> Možno býti doprovázeno ťukáním si na čelo.

Ků/Kurun: česká koruna/kč

Kí: kilogram

Čói oj: Panebože/Šmarjápane/Šmankote/Jezukriste/Proboha/Kristepane/Ježišimarijá/Marjápano/Oumajgot/Oumajkarlgot

Dó-la: dolar

Eů/oj: euro

Sampeň: šampaňské

Heskí: hezké, totipadne, krásné, dobře, dobré

Zoken: ponožky (pro pomalejší – Socken)

Sí – sýr

Ziki: děkuju, díky

Řekněte SÝÝÝRRR! Práve jste byli vyfoceni do ročenky čtenářů mého blogu. Děkuji.

Berte to vše s nadsázkou, žerte málo cukroví.

Pro správný a autentický zážitek z toho článku, poproste nějakého mého krajana, by vám to přečetl.

A neštvěte Ježuru, on vás vidí, lemry.

Článek původně z do.blog.idnes.cz, rok 2009.