Pitomej a smutnej titulek. Musím říct, že vietnamskou komunitu tu máte “svým způsobem” rádi. Ano, jsou tu případy rasismu a xenofóbie, kdy někteří majitelé nemovitostí odmítají prodat nebo pronajmout byty vietnamským rodinám, a to z jakýchkoliv irelevantních důvodů. Nebo když z našich rodičů, co neumí dobře česky, dělají někteří úředníci za přepážkami debily, co tu nemají co dělat. Nebo je možná před úřady debil každý a my si to tak nesmíme brát?

Zkrátka, v české společnosti koluje spousta stereotypů, které se kdysi mohly zakládat na pravdě nebo mohou stále být podložené reálnými okolnostmi. Daně-saně, tráva-kráva, fejky-stejky…

Stereotypy o Vietnamcích

Co si budeme, část Vietnamců opravdu neplatí daně a obchoduje s drogami, ale to dělá i pan Polívka z Přední Zadní a vy o tom můžete slyšet jen z krimi zpráv nebo z céčkového krimiseroše na Nově. A ano, někdo fejkuje značky, někdo diplom z vejšky. Si nevybereš.

Nedělám si iluze, stereotypizace je přirozenou součástí obranného mechanismu tvora lidského. Neznámému nedůvěřujeme a pro mozek je jednodušší si určité prvky přiřadit k něčemu, co zná. Takže nečekám, že se toho někdy zbavíme, i když si žijeme v relativně klidném rybníčku, to by byla utopi-e. Haha, vodní h-říčka.

Můžeme se aspoň snažit, aby těchto “mylných zkratek” bylo co méně nebo že se budeme na každý případ dívat individuálně. Což je mimochodem taková obecná poučka do života, kterou si tu odložím.

Orange County zblblá Orange manem

Ale to, co se děje ve Spojených státech, především v oblastech s početnější asijskou komunitou, je pěkně na pěst. Doslova, protože někteří (ano, samozřejmě že ne všichni) Američané zblblí trumpovskou rétorikou o “čínském” viru (“kung-flu”), chodí po ulicích a útočí na asijské Američany – včetně seniorů a žen. Slovní útoky, ničení majetku, plivání a dokonce fyzické útoky vedoucí k úmrtí. The Center for the Study of Hate and Extremism zaznamenal v Kalifornii od loňského března narůst rasově motivovaných útoků na asijské Američany o 1200 %. Zatraceně.

Amerika je sice “daleko” a my víme, že tu v Evropě nejsme tak “ustřelení”. Jen si upřímně vod srdce přeju, abychom, nehledě na to, kdo nám vládne, udržovali čistou mysl a srdce. A abych na tomhle blogu nemusela psát o rasismu a xenofóbii v ČR, ale o tom, co zajímavého se děje na česko-vietnamské frontě. Zatím, doufám, klid.