Asijatka.cz

Never miss a chance to dance

Categorie: Populární ze starého blogu

Balíme kufry do Vietnamu II.

V lednu a únoru jste si asi poprvé zažili, co znamená zavřená večerka. Nový lunární rok, vietnamsky Tet, je pohyblivý svátek, který jsme v orientální Asii oslavili 16. února a kvůli kterému se vrací velká část tzv. Viet Kieu, tedy Vietnamců žijících v zahraničí. Je to jedno z mála období, kdy si naši rodiče na pár týdnů nebo měsíců oddychnou a letí domů do svého rodného kraje. Dneska si povíme o jednom roztomilém fenoménu, který se s tím pojí – dárky.

“Cestující Vietnamce na letišti poznáte na první pohled. Vždycky táhnou objemný kufr a nejméně dvě další zalepené krabice. Jsou to právě oni, kdo obvykle přesahují váhový limit. Pokud celková váha zavazadel k odbavení nesmí překročit 40kg, vězte, že Vietnamci (minimálně moje mamka), budou mít 41,9 kg.

LETÍME DO VIETNAMU

Moje mamka žije v dogmatické představě, že vše, co se koupí v Evropě, je tisíckrát kvalitnější. Kdyby mohla poslat tunu dárků, vykoupí celý Schlecker. Takže co obvykle vezeme do Vietnamu?

Kosmetiku – zubní pasty a kartáčky (to samé zboží exportované do Vietnamu je pro střední vrstvu vcelku drahé), krémy na všechno, sprcháče, šampóny, oblečení a drobnou elektroniku. Dále také cukrovinky, které sice ve Vietnamu seženete, ale jsou o dost dražší. A také magnetické náramky, které snižují krevní tlak.

LETÍME Z VIETNAMU

V tomto případě mluvíme o miniexportu. Spotřebního zboží netřeba. Mnohem žádanějším produktem jsou potraviny. Všelijaké bylinky, zeleniny, liči, chlebovník, dračí oka, zázvorové bonbony, bylinky a čaje, multifunkční černé fazolky a různé serepetičky do domácnosti. Hlavním vývozním artiklem je ale zelený čaj.

Vždycky když doma otevíráme kufr s bylinkami a zeleninou, celou chodbu zaplaví vůně skutečného Vietnamu. A když vůně dojdou, počkáme si na pojízdné asia-obchody (tzv. Chau A), které zajedou až k vašemu domu a přivezou čerstvé asijské potraviny. Nebo si zajedeme do Sapy na nákup.”

Od té doby, co jsem si zapsala těchto několik poznámek o Vietnamcích na cestách, v čínském zvěrokruhu zakokrhalo několik kohoutů, uteklo pár krys a uletělo pár draků.

Něco z toho mála ale neplatí. Schlecker není; místo kufrů se balí obří polystyrenové krabice, zepředu polepené jménem a adresou; magnetické náramky nahradila důmyslnější elektronika, především žádané produkty Apple, které jsou ve Vietnamu “statement piece” stejně jako v České republice tričko Guess, kabelka Michael Kors nebo dvoukilový náramek Pandora.

Spousta z výše zmíněného ale zůstala. Vietnamci stále ve velkém létají na Tet, nakupujeme v Německu (navíc toho teď za euro koupíte mnohem více) a zelený čaj je stále oblíbeným darem.

BALÍKOVÁNÍ

Ale proč to celé balíkování? Stojí za tím proslulá štědrost Vietnamců. I proto jsou kufry, tedy krabice, plné dárků – pro sousedy, pro rodinu, pro známé, na které se může člověk spolehnout, když žije daleko. Tady i tam.

Návštěvy domoviny jsou vždy velkou investicí. Hlavně během Tet totiž vedle těchto drobných “cizokrajných dárků” také rozdáte mnoho obálek s penězi, které se dávají především nejslabším skupinám – dětem, nemocným a starý lidem. A ona štědrost se také projevu po vašem příletu, kdy opět plné polystyrenové krabice s různými exotickými potravinami padnou za vlast, a vy po známých rozdáte tu limetky, tu zázvor, tu sušené houby anebo nudle z vašeho kraje. Jinak byste byli za škrty. A to nikdo přece nechce.

Je to win-win. Dokonce z toho profitují i aerolinky, které znají tento cestovní fenomén a nabízejí za přirážku extra porci bagáže navíc. Asi porozuměli mottu Sharing is caring. Což mě napadá… Nevymysleli ho náhodou Vietnamci? Nebo moje mamka?

 

Článek najdete také v březnovém vydání MoJE psychologie, KTERÝ VYŠEL 28.2. 2018.

Co zaboha neuslyšíte od vietnamského rodiče

Furt jíme jenom rejži.

Nemusíš to jídlo dojídat. Ani to maso.

Nechceš vzít toho svého Pepu na večeři?

Ta tvoje třídní je fakt kráva. Promluvím si s ní o tom.

Máš umělecký talent, nechceš to zkusit na konzervatoř?

Nepotřebuju vědět, co dělají jeho rodiče.

Vždycky jsme chtěli prvorozenou dceru.

Mám rád Číňany.

Nám je jedno, s kým budeš chodit, hlavně, že tě bude mít rád.

Dneska si od učení odpočiň.

Dneska si odpočiň. Zavřeli jsme krámek.

Dneska si odpočiň. Zavřeli jsme krámek. Jedeme na výlet.

Nenos to, vždyť je to těžký.

Neuvaříme si k večeři brambory?

Pojedeme na dovolenou k moři.

Pojedeme na dovolenou k moři. A ne do Vietnamu.

Známky pro nás nejsou důležité.

Na tu akci klidně jdi, přijedu pro tebe.

Ty boty vyhoď, koupíme ti nové.

Prosim tě, ty obnošené věci do Vietnamu nepovezeme.

To, že je to drahé, neznamená, že je to kvalitní.

Jsem hubená. (maminky)

Letos do Vietnamu nepovezu žádné dárky.

Jdu se opalovat. (maminky)

Umyju nádobí. (tatínkové)

Jsme na tebe pyšní. (oba)

Máš pravdu, ten dárek pro starostu může vypadat jako úplatek.

Vytřiď ty plasty.

Ryby nejím.

Počkej, dočtu tu knížku.

Ta korejská dramata jsou fakt pitomá.

Nesleduju VTV4.

Vy chcete mít děti už takhle brzo?

Umím česky líp než ty.

Nemáme toho zboží hodně?

Černé banány? Ty vyhoď.

Nepřidávej do toho jídla tu rybí omáčku.

Je mi jedno, co na to řeknou lidi.

Tetování? Klidně.

Tetování? Klidně. Taky ho mám.

Původně napsáno pro iDnes.

Asiatku (ne)chci za ženu

A jelikožto jsme všichni dospělí, krásní a rozumní, popovídáme si dnes otevřeně o (především) fyzických tužbách muže českého.

Zkoušeli jste někdy do vyhledávání zadat “asiat”?
Nemusíte to zkoušet. Povím vám, co český google vyplivne.

Obecně jsou to články z online zpravodajských serverů. Vesměs se jedná o zprávy o kriminální činnosti onoho či onoho Asiata (rozumějte Vietnamec).

Tuze nic, nad čím by se dalo onanovat. Oops.

Ale teď si klidně do fulltextu zadejte “asiatka”.

Aha. Stránky těžce zábavného charakteru.

Vedle vnadných blondýnek  a brunetek se tu tam nachomejtne i nějaká ta černoška, ale hlavně asiatka.

Konverzace se sexuální tematikou se určitě stočí na povídáníčko o určitých specifických vlastnostech (ztlumte si repráky), které se asiatkám jako sexuálním symbolům přisuzují. Tohle není mateřinka, takže jich netřeba opakovat.

Otázka chtíče. Jak dlouho vám to vydrží? Jedna noc? Svatba a děti?

Exotika?
Tuhle jsme se o tom bavili s kamarádem a on mi poudá – Pro mě je exotika třeba Fidži.
Pobavil, holomek.

Jste posedlí Japonkami, protože hodně divného porna vyprodukuje Japonsko.

Když se mě ptají muži na původ a nejdříve si tipnout Japonsko, vím, co dělají po večerech.

Dnes, když se “multikulti” cpe do “všelijakých oblastí”, mnoho českých mužů mají kuráž jít otevřeně do vztahu s asiatkou. Třebac po takové Praze se najednou vyrojilo více párů, kdy mladý Čech chodí s mladou Vietnamkou.

Sice to stále tají před jejími rodiči, ale spíš bych problém viděla v tom, že v naší kultuře nevnímáme rodiče jako kamarády, se kterými si můžeme pokecat o láskách a trápeních. Zapomeňte na pokec o pohlavním styku nebo antikoncepci. (Od svých jedenácti jsem si kupovala Bravíčko).

Nebudu se mýlit, když se vám prohrabu ve svědomí a otevřeně budu tvrdit, že prim hraje hlavně fyzično.

Mnozí z vás mi budete oponovat, že jsou to přece “ty bohulibé povahové vlastnosti”, kvůli kterým byste chtěli “submisivní” asiatku.

Prd.

Takových “povahově skutečných asiatek” – (mluvíme o Vietnamkách) vychovávaných podle tradičních hodnot a nedotčených evropskou mentalitou v České republice není zas až tolik. Když už jsou, tak buď neumějí česky nebo se vdají za Vietnamce. Smůla.

Zajisté, výjimky jsou, ale jak ráda tvrdím – už samo o sobě slovo výjimka potvrzuje charakter skutečnosti.

Řeknu ASIATKA – co vás napadne jako první?

Hm?
Ale prd rejže.

Narovinu. Ve Vietnamu se říká, že domácnost stejně vede žena, ačkoliv je tam viditelný patriarchát.

Rozdělila bych Vietnamky (všechny) do dvou základních skupin.

  • Sebevědomé (klidně i emancipované), uvědomující si moci nad (evropskými) muži, protože většina z nich má tuhle slabost.
  • Neemancipované, s trochou či s trochou více typickými asijskými vlastnostmi, pro kterou byste udělali první poslední.

V obou případech jste tak či tak ve spárech.

Tohle psaní původně vyšlo v roce 2010 na do.blog.idnes.cz, tak ho prosím berte s velkým nadhledem, ostatně jako všechny moje články. Ostatně jako všecko v životě.

Jsi český Vietnamec, když:

mixuješ češtinu a vietnamštinu podle toho, jak ti to přijde na jazyk máš někde po Čechách, Moravě a
Slezsku českou “babičku, dědu, strejdu, tetu” a podobně

máš zkomolenou češtinu

máš zkomolenou vietnamštinu

bereš své české kamarády na “výlet” nebo “exkurzi” do SAPY

bereš své české kamarády na Pho a Bun cha

odsuzuješ komunismus ve Vietnamu

neznáš slova vietnamské hymny

paříš na Michala Davida a znáš text většiny jeho hitů

mluvíš vietnamsky s českým přízvukem

tvá angličtina bývá lepší než tvá vietnamština

stále opakuješ rodičům, že je ti fakt jedno, co na “to” řeknou ostatní

jezdíš do Vietnamu “domů na návštěvu”

pod označením “u nás” jednou myslíš ve Vietnamu, jindy v ČR

neznáš ani jméno prezidenta ani jméno premiéra Vietnamu

víš, co je zač Létající Čestmír

zřejmě se jednou staneš občanem ČR

nejsi nejlepší v matice

nechceš se stát doktorem

směješ se vtipům o Vietnamcích
děláš vtipy o Vietnamcích.

Článek původně vyšel na do.blog.idnes.cz.

Velmi krátký vietnamsko-český-všelijaký slovníček

Klišoidní věci typu “dvětě”, “čita”, “nezozumím”, “kužesí” znáte, ale víte, jak se vietnamskou češtinou řeknou Teplice?

Tak tady to máme, kvazifonetika:

Tép: Teplice

Kaa: Karlovy Vary

České: České Budějovice

Hát-bé: Cigarety HB

P-raha: Praha

Českí: vše, co souvisí s ČR – to berte spíše s nadsázkou

B-rno: Brno

Ót: Ostrava (*přidáno)

Pót: potraviny

Pót: pošta

Ne-u: nails (nébólí nehtové studio)

M-an: Malborka :D

Bankrot!: Nesmlouvej furt. Už tak je to nízká cena. Když bych ti to prodal za tuhle cenu, tak bych si to tady klidně mohl zavřít a jít šoupat nohama. Nemám z toho žádný výdělek.

Oké: Tak dobře, prodám ti to za devět pětek.

Fafum: parfém (vychází to z toho, že “P” , resp. “Ph”, se ve vnštině čte jako “F”, například PHim)

Týšt: tričko (pro pomalejší – t-shirt)

Me-e: *velmi sprosté slovo, které vás nebudu učit, lemuři!*

Ty blá-zjen: Hele kámo, za tuhle cenu ti prodám leda tak shnilé jablko! Respektive: Čéče, si se zbláznil nebo co. –> Možno býti doprovázeno ťukáním si na čelo.

Ků/Kurun: česká koruna/kč

: kilogram

Čói oj: Panebože/Šmarjápane/Šmankote/Jezukriste/Proboha/Kristepane/Ježišimarijá/Marjápano/Oumajgot/Oumajkarlgot

Dó-la: dolar

Eů/oj: euro

Sampeň: šampaňské

Heskí: hezké, totipadne, krásné, dobře, dobré

Zoken: ponožky (pro pomalejší – Socken)

– sýr

Ziki: děkuju, díky

Řekněte SÝÝÝRRR! Práve jste byli vyfoceni do ročenky čtenářů mého blogu. Děkuji.

Berte to vše s nadsázkou, žerte málo cukroví.

Pro správný a autentický zážitek z toho článku, poproste nějakého mého krajana, by vám to přečetl.

A neštvěte Ježuru, on vás vidí, lemry.

Článek původně z do.blog.idnes.cz, rok 2009.

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén