Trangová

Never miss a chance to dance

Categorie: Drobky (Stránka 2 z 9)

A co ta mladá generace ve Vietnamu?

Často se mě v poslední době lidé ptají na to, jaké to je s mladou generací ve Vietnamu. Vzhledem k tomu, že jsem stejně jako oni turistou, posílám tohle video jako relevantní náhled, sic z roku 2010. Tehdy Vietnam hostil World Economic Forum East Asia.

Sprostá nudle

“Nó, takhle říkáme TÉ restauraci,” řekla nám slečna Yen se stoickým klidem. Se stejným klidem nám vysvětlila, že do TÉ restaurace chodí málo lidí. Ne protože by se tam vařilo špatně, ne protože se maso griluje hnedka u záchodů. Ale protože majitelka nadává a je sprostá na hosty, ty české i vietnamské.

Všichni z vás, co se aspoň trošku zjevujete na zeměpisných šířkách na Sapě, víte, o jakou restauraci jde. Mluvíme o jedné malém, specializovaném bistru na bun cha v jídelním koutku. Tam u těch záchodů.

Byli jsme se tam najíst nedávno, chtěl tam jít náš český kolega, milovník vietnamského jídla a menšiny, který neopomněl poznamenat, že by to bistro zavřel i rumunský hygienik. Hned jak jsme se blížili, bylo mi jasné, kam nás to vede.

Paní majitelka je totiž ztěslesněním všech špatných vlastností obsluhy a servisu. Asijská úslužnost hadr. Permanentně nasraná tvář, nezdraví, při světlém momentu poděkuje, jídlo divže neháže a hostům esesácky přikazuje, kam si mají sednout. Během naší hostiny přišel český zákazník, jehož posadila po otázce “Jíst sám?” k dalšímu osamělému českému strávníkovi. Pánové se na sebe submisivně a nechápavě usmáli a rozhlíželi se vcelku prázdné restauraci, kde mimo českého páru a nás, seděla malá skupinka Číňanů. Uhodli jste. Moc Vietnamců tam nechodí.

Inu, v různých středověkých krčmách to člověk tak nějak čeká, ale na takový vietnamský antiservis by nebyl připraven ani vietnamský Pohlreich. Tak či tak, jídlo bylo výborné a možná tam zajdeme za nějaký ten pátek zas. Teda pokud bistro nezavře i ten rumunský hygienik.

 

Méně rýže, více jablek

Apple Keynote vedle mnoha dalších šílenství znamená, že spousta Vietnamců přestává kupovat iPhone 6 a na podzim budou leštit sedmičku.
Pamatujete si na to, jak jsme se bavili o závislosti Vietnamců na jejich sociálním statusu? Tak Apple je totální love brand.

Jasně… Sama mám iPhone a můj taťka taky. Ale většího vietnamského geeka jsem nepoznala. Dával mě ve Flappy Bird a měl stažené Pokémony ještě dřív než já, streamuje hudbu a rádio, sjíždí žebříčky aplikací. Ale zkuste se někoho z těch jablíčkových majitelů zeptat, jestli mají cloudový účet a jestli mají víc aplikací než Facebook, Youtube, Pokémon, Candy Crush, karaoke a appky na hezká selfiečka. Hlavně ta selfiečka.

Navíc všichni vietnamští příbuzní, mladší i starší, najednou chtějí, abyste jim jako dárek z Evropy pořídili jakoukoliv verzi iPadu. 16 GB nebo 32 GB nezáleží, protože to mají stejně jen na čtení zpráv, volání a sem tam nějaké hry, ne? Tak proč?

Protože DRAHÝ.

Stejně jako meďák pro starší Vietnamce a bávo pro mladší Vietnamce.

Protože DRAHÝ.

Těším se, až uvidíme vietnamskou rodinu v Saabu nebo Volvu. Anebo krajany, co budou dělat selfiečka a vědět, že si je můžou posílat i přes AirDrop.

Parťoška!

Už z minulých příspěvků jste se mohli dozvědět, že milujeme hudbu a koncerty. A nic nebrání tuto lásku pěstovat, i když žijeme v zahraničí. Dnes bych vám chtěla doporučit v rámci VAŠÍ integrace do naší minority akci, která nebude po dlouhé době jen o banh mi a závitkách. Koná se 2.9. 2016 a jedná se o evropské turné.

VPOP (vietnamský pop) se snaží dostat na úroveň KPOPu, který se dostal už do povědomí i západní polokoule. Největší hvězdou je ten hezounek vepředu. Jmenuje se Noo Phuoc Thinh a má song, který dal jméno celé akci – Cause I Love You.

Jen pro info – nedostanu provizi, ale kdybyste chtěli přijít a nasát pravou vietnamskou popkulturu, cinkněte na nějaké z těch čísel, abyste si mohli koupit lístky. Teda nezaručuju, že budou umět česky. A pak napište, jaké to bylo.

igk

 

Proč se NEchcete kamarádit s Vietnamci

protože do všeho dáváme rybí omáčku, která vám evidentně smrdí

protože “jsme tak štíhlý” a “máme tak pevný vlasy” – to by mě upřímně taky sralo

protože “tý pevný vlasy” taky často padaj, takže je na podlaze Mordor (věnováno T.)

protože vás neustále nutíme jíst ta naše jídla a vy to nesnášíte, protože je pak musíte jíst furt, jak vám chutnaj

protože skoupíme celej váš Kaufland

protože nedáváme slevy na Máčka

protože někdy prostě dáme přednost rodičům před vámi – kamarády/přítelkyněmi/příteli a neumíme vám to logicky vysvětlit

protože řídíme příšerně

protože si zvyknete na to, že se s námi občas perete o placení

protože se neustále hrabeme v nose nebo v uchu (ale vám to nevadí, protože to děláte taky)

protože hlasitě chrchláme, mlaskáme a jíme a mluvíme s plnou pusou, ale mám pocit, že neříháme

protože máme někdy příšernej servis, protože vás máme na háku

protože dělat s námi obchody je někdy fakt punk

protože jsme ztělesněný chaos

protože máme rodinnou hierarchii, které nikdy neporozumíte, pokud nemáte asijské rodiče

protože na vás naše tetičky furt čumí a šahaj na vaši růžovou kůži

protože když se rozzlobíme, budeme zlí

protože naše party končí (nebo vlastně začíná) po druhém panáku (mě zabije panák 30% kvalitního rumu, vyzkoušeno včera) #totaloziracka

Nechval dítě před večerem

Víte co, mezi Asiaty se chvála dětí moc nenosí. Vždycky je co zlepšovat, musíš se snažit víc, příště lépe, … na tenhle stereotyp se navěsila spousta vtipů. Miluju fenomén ASIAN LEVELu, který parádně reflektuje dril, který asijské děti dostávají. A výsledky, kterých dosahují. Dnes už mají ale mnohem liberálnějí výchovu, ne-li jsou rozmazlovány více než Paris Hilton. Nebudeme se pouštět do sociologických debat.

Moje mamka není klasickou asijskou mamkou v tom smyslu, že mě nesrovnává s ostatními vietnamskými dětmi (teda teď mi spíš předhazuje moje vietnamské kamarádky, které už mají děti), ale nebojí se mě pochválit, i když něco podělám.

Teda pokud se to netýká kuchyně nebo domácích prací. Nebo to, jak vypadám (cca jsi nějaká černá, máš ošklivý nehty, ty pihy ty zas naskákaly, nosíš věci jako hastroš – ve volném překladu,…). To dostávám sodu, za kterou by se nemusil stydět ani Jaro Slávik.

Nedávno překvapila – pochválila mě za to, že umím dobře odmlouvat. A abych odmlouvala ještě příkladnějc, opravila mi gramatiku a poradila, jaká slovesa správně používat v argumentacích.

Takže ahoj a díky za ty mamky, který nesrovnávají.

Co čekat, když vezmete Vietnamce (nebo minimálně mojí mamku a její kámošky) na výlet

Nejsou zvyklí chodit pěšky a chtějí se vozit tágem, protože takhle to funguje ve Vietnamu. A navíc je nebaví hledat v mapách.

Furt chtějí shoppingovat. Protože všechno, co pochází z Evropy, je přece kvalitní.
Made in China je až na druhém místě. Jakkoliv jsou Vietnamci asketičtí, když “di choi” (jet si užívat), tak pořádně.

Nechtějí se opálit. Pak je hledáte po všech čertech, protože se jdou schovat někam do stínu.

Rychle se ztrácejí v davu. Nebo když se jdou schovat do stínu a ve stínu je dav.

Protože se snadno unaví, protože nejsou zvyklí chodit pěšky a chtějí se vozit tágem, už jsem vám to říkala?

Neberte je na lodičky – neumějí plavat a nechtějí se opálit, už jsem vám to říkala?

Nevysvětlujte jim, že 100 Kč za láhev vody je zbytečnost a že skutečně nemusí platit za všechny přítomné tu šílenou útratu.

Chvíli chtějí tohle a za chvíli chtějí něco jiného.

Vezmou si na sebe štekle a kabelčičku.

Vše si fotí.

Všude se fotí.

Ženský čutání: Vietnam vs. FK Dukla Praha

Jen si tu odložím pozvánku ma zajímavou událost – mezinárodní utkání v ženském fotbale – zítra v úterý 19. 9. v českém Brodě.

No není to príma, že se to něco děje? Jeden z mála sportů, kde se mohou Češi a Vietnamci potkat. To je naprosto bájo!

Capture

V pátek 15. 7. se konal zápas se Spartou, která nad vietnamským týmem 3 : 1.

V neděli 17. 7. zas proběhlo utkání mezi Plzní a vietnamským nároďákem a jestli se moje maminka nemýlí, Vietnamky vyhrály 4 : 0.

 

Peníze na dva způsoby aneb Co mě žere

Jedna:
Že někteří naši starousedlí zákazníci přijdou pro nákup s menším obnosem peněz, než je hodnota nákupu, počítajíce, že nám zaplatí hrstí mincí a my s důvěrou nebudeme přepočítávat. A pak dělat překvapené, že to “nějak nevychází”, protože “si to špatně přepočítali”. Jasně, zvlášť když pokaždé kupují to samé.
Takže ano, Karle, příště (zas) těch pět korun, prosím.

Dva:
Sedí nám tu doma návštěva (takže real-time a instantní reakce garantována).
(Mně) Cizí vietnamský známý mých rodičů se po prvních společenských frází zeptá, kolik vydělávám. A doplňuje to otázkou, jestli tím uživím své rodiče.
Neumím reagovat jinak než jen vietnamským usměvem a odpovědí, že to nechci říkat.

Peníze na dva způsoby. 

100 000!


100 000 kliků na Asijatku.
Juhů. Děkuju!

I když přemejšlím, že tohle je docela nepatřičný GIF. #brexit #love

Mustrová diverzita

Víte, kde narazit na nejdiverzifikovanější partu cizích lidí? Na hiphopovém koncertě. Yo.

Třeba v Roxy. Minulý týden jsem se vrátila do svých “černých” základů a šla na koncert amerického hiphopového/R&B zpěváka Jeremihe, jehož nejslavnější song, v kolaboraci s Fiddy Centem, Down on Me, má něco přes 200 mil zhlédnutí.

Černoši s běloškami, Asiatky s bělochy, korejské turistky, Vietnamky v kroužku, černošky s Latinoameričankami. Všichni jsme se vlnili (nebo spíš kroutili boky) do nestydatých rytmů amerického R&B.

Barevnej ostrov. Praha byla aspoň na ty dvě hodinky mým malým New Yorkem.

 

Tom a Domča se vzali!

Je úterý 7. 6. 2016, 07:11 a my jsme jedeme s pohledným řidičem Aaronem na sever Tenerife, odkud nám odlétá letadlo do Barcelony. Holky, se kterými slavíme Domčinu rozlučku, vepředu unaveně usnuly a já sedím vedle Domči na zadním sedadle.

Podíváme se na sebe ve stejnou chvíli, když poprvé zahlédneme východ slunce. Tenerifská skaliska nám čas od času, metr od metru, bránila dechberoucímu výhledu na oceán, nad nímž vycházelo slunce. Mně se naskytl ještě jeden jedinečný moment, protože jsem se dívala na Domču, jak se slzami v očích píše Tomovi svatební slib.

Od té doby, co vím, že budu muset pronášet tenhle slib svědkyně, jsem pokaždé, když jsme se bavily s Domčou, čekala na to, kdy konečně ta Domka pronese něco, co můžu použít jako citaci v téhle řeči. Až v tom autě, s ubíhající dálnicí za zády, přišel ten moment. Tady slov totiž nebyla potřeba.

Všichni, co máme tu čest tu dnes být nebo se nějak pravidelně vyskytovat ve společnosti Toma a Domči, familiérně Kokšovi, vidíme a cítíme tu lásku, kterou si navzájem dávají. A mnohé nás to inspiruje.

S Domčou jsme se seznámily před 4 roky, zhruba měsíc po tom, co spolu Tom a Domča začali chodit. Když mně bylo oznámeno, že Tom má holku, trošku jsem tomu nevěřila. A navíc, když mi bylo řečeno, že si s tou holčinou budu rozumět, byla jsem k tomu ještě víc skeptická.

Přesně si pamatuju ten moment, kdy jsme se s Domčou viděly poprvé. Bylo to na Vlčím bytě. Všichni jsme seděli v potemnělém pokoji a my se s Domčou při seznámení obejmuly, jako kdybychom se znaly roky. Taky vzpomínám na to, jak se spontánně rozhodla za mnou přijet na návštěvu do Německa, kde jsem tehdy studovala. A to jsme se viděly dvakrát v životě.

A dnes mám tu čest být svědkyní takové lásky.
Domčo a Tome, děkuju, že tu můžu být být s vámi. Lásku a štěstí světa vám přeju.

Je krásné mít s kým vyrůstat, ale ještě krásnější je mít s kým dospívat. 

Screen Shot 2016-06-19 at 20.41.39

Propagandička na VTV4

Minulý týden proběhly po celém Vietnamu 14. volby do Národního shromáždění,(chápu, nereportuju tak rychle jako Kisch ani Čtyřiadvacítka).

Jestli jste si mysleli, že exit polls jsou trošku sociologický vtípek, tak to byste si měli pustit vietnamské zprávy národní televize v angličtině ze soboty 21. 5., která dokumentovala několik příkladů uvědomělých občanů z různých demografických skupin, kteří přišli volit. Sobota 21. 5. byla totiž velký den – volilo se do Národního shromáždění. Jednou za pět let se hlasuje o (předem vybraných) zástupcích do jednokomorového, pětisetčlenného parlamentu (který mimochodem od března vede první žena v takové vysoké funkci – Nguyen Thi Kim Ngan) a regionálních zastupitelstev.

Pro další, sofistikovanější informace klikněte semka nebo semka.

Ich bin ein Hamburger

Not all who wander are lost. Not all who are alone are lonely.

… je v mém případě pěknej kec. Protože ztratit se v Německu je jako se ztratit v obci s jednou hlavní ulicí.
#cestujme #hamburg

hamburg

Hokejová

Hokejíčku hokejíčku
Srdíčko a štěstíčko
Mám z tebe po letech na krajíčku
A potem z nervů propotím si tríčko.

Kotouč se protočí do branek soupeře
Jásot nám se z krku ven déře
Snad vám to hoši dvéře otévře
Jako tehdy, za starých let
v naganové éře.

 

 

Stránka 2 z 9

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén