Asijatka.cz

Never miss a chance to dance

Categorie: Drobky (Stránka 2 z 11)

D E S E T let blogu a vosudový vosmičky

Když jsem 15. 3. 2008 několik minut před druhou hodinou odpolední vypustila svůj první článek na blogovací platformě iDnesu, nikdy by mě nenapadlo, co všechno díky němu zažiju. Je to dost i tím, že jsem trošku mimoň a neumím přemýšlet daleko. Ale to je na jinou debatu.

Tahle debata je totiž o tom, že dnes, 15.3. 2018, slaví blog deset let. Prostě ty osudový osmičky, no. Nekonečno?

Začala jsem psát v březnu 2008, dva měsíce před maturitou, v době, kdy se v televizi a v novinách objevovaly kauzy vietnamských pěstitelů a dělníků bez střechy nad hlavou. V době, kdy my všichni, co jsme tehdy měli v České republice trvalý pobyt, jsme konečně mohli začít jezdit do Německa a užívat si cestování a nákupů v Schenghenském prostoru. V době, kdy se máme podle jednoho dvoučísla – 18 – začít chovat dospěle a přemýšlet nad vlastní budoucností a v mém případě i nad vlastní kulturní identitou.

Blogování pro mě byla věc neřízená, neplánovaná, spontánní a trošku i ilegální, zvlášť je to vidět v článcích o mých milovaných rodičích. Během deseti let vzniklo přes 260 článků a článečků a článenečků, což je slabota, ale na malý psaní tak akorát. .

Přátelé, díky, že to čtete. Díky, že mi každým svým klikem dáváte šanci vás zdržet na zábavné slovíčko. To je totiž celý smysl asijatky. Doufám, že dneska se mnou oslavíte desáté výročí tím, že pozvete svého vietnamského kamaráda na pívo, svou vietnamskou polovičku na knedlo vepřo anebo i na pho. A že si ti naši lidi budou takhle fajnově rozumět na phorever. Nekonečn8?

A mimochodem, kdybyste si chtěli přečíst úplně první psací výtvor, tak je tu. 
Nové začátky a jedeme dál.

Balíme kufry do Vietnamu II.

V lednu a únoru jste si asi poprvé zažili, co znamená zavřená večerka. Nový lunární rok, vietnamsky Tet, je pohyblivý svátek, který jsme v orientální Asii oslavili 16. února a kvůli kterému se vrací velká část tzv. Viet Kieu, tedy Vietnamců žijících v zahraničí. Je to jedno z mála období, kdy si naši rodiče na pár týdnů nebo měsíců oddychnou a letí domů do svého rodného kraje. Dneska si povíme o jednom roztomilém fenoménu, který se s tím pojí – dárky.

“Cestující Vietnamce na letišti poznáte na první pohled. Vždycky táhnou objemný kufr a nejméně dvě další zalepené krabice. Jsou to právě oni, kdo obvykle přesahují váhový limit. Pokud celková váha zavazadel k odbavení nesmí překročit 40kg, vězte, že Vietnamci (minimálně moje mamka), budou mít 41,9 kg.

LETÍME DO VIETNAMU

Moje mamka žije v dogmatické představě, že vše, co se koupí v Evropě, je tisíckrát kvalitnější. Kdyby mohla poslat tunu dárků, vykoupí celý Schlecker. Takže co obvykle vezeme do Vietnamu?

Kosmetiku – zubní pasty a kartáčky (to samé zboží exportované do Vietnamu je pro střední vrstvu vcelku drahé), krémy na všechno, sprcháče, šampóny, oblečení a drobnou elektroniku. Dále také cukrovinky, které sice ve Vietnamu seženete, ale jsou o dost dražší. A také magnetické náramky, které snižují krevní tlak.

LETÍME Z VIETNAMU

V tomto případě mluvíme o miniexportu. Spotřebního zboží netřeba. Mnohem žádanějším produktem jsou potraviny. Všelijaké bylinky, zeleniny, liči, chlebovník, dračí oka, zázvorové bonbony, bylinky a čaje, multifunkční černé fazolky a různé serepetičky do domácnosti. Hlavním vývozním artiklem je ale zelený čaj.

Vždycky když doma otevíráme kufr s bylinkami a zeleninou, celou chodbu zaplaví vůně skutečného Vietnamu. A když vůně dojdou, počkáme si na pojízdné asia-obchody (tzv. Chau A), které zajedou až k vašemu domu a přivezou čerstvé asijské potraviny. Nebo si zajedeme do Sapy na nákup.”

Od té doby, co jsem si zapsala těchto několik poznámek o Vietnamcích na cestách, v čínském zvěrokruhu zakokrhalo několik kohoutů, uteklo pár krys a uletělo pár draků.

Něco z toho mála ale neplatí. Schlecker není; místo kufrů se balí obří polystyrenové krabice, zepředu polepené jménem a adresou; magnetické náramky nahradila důmyslnější elektronika, především žádané produkty Apple, které jsou ve Vietnamu “statement piece” stejně jako v České republice tričko Guess, kabelka Michael Kors nebo dvoukilový náramek Pandora.

Spousta z výše zmíněného ale zůstala. Vietnamci stále ve velkém létají na Tet, nakupujeme v Německu (navíc toho teď za euro koupíte mnohem více) a zelený čaj je stále oblíbeným darem.

BALÍKOVÁNÍ

Ale proč to celé balíkování? Stojí za tím proslulá štědrost Vietnamců. I proto jsou kufry, tedy krabice, plné dárků – pro sousedy, pro rodinu, pro známé, na které se může člověk spolehnout, když žije daleko. Tady i tam.

Návštěvy domoviny jsou vždy velkou investicí. Hlavně během Tet totiž vedle těchto drobných “cizokrajných dárků” také rozdáte mnoho obálek s penězi, které se dávají především nejslabším skupinám – dětem, nemocným a starý lidem. A ona štědrost se také projevu po vašem příletu, kdy opět plné polystyrenové krabice s různými exotickými potravinami padnou za vlast, a vy po známých rozdáte tu limetky, tu zázvor, tu sušené houby anebo nudle z vašeho kraje. Jinak byste byli za škrty. A to nikdo přece nechce.

Je to win-win. Dokonce z toho profitují i aerolinky, které znají tento cestovní fenomén a nabízejí za přirážku extra porci bagáže navíc. Asi porozuměli mottu Sharing is caring. Což mě napadá… Nevymysleli ho náhodou Vietnamci? Nebo moje mamka?

 

Článek najdete také v březnovém vydání MoJE psychologie, KTERÝ VYŠEL 28.2. 2018.

Psí kusy do blogu píšu si

Orientální Asie nedávno oslavila nejdůležitější, nehlasitější, nejintenzivnější a nejkrásnější svátek – Nový lunární rok. Je to oslava příchodu jara, kvůli které se každoročně uskutečňuje stěhování národů a export, import spotřebního zboží a potravin.

Rok kohouta vystřídal rok psa, který slibuje respekt, ale zároveň dvousečné momenty. Chvíli budeme veselí, chvíli bude nálada pod psa. Chvíli budeme mít energii na psí kusy, chvíli zas budeme zralí na pelíšek.

Můj blog slaví v březnu 2018 desáté výročí. A chystá se toho na vás hodně. Vedle toho, že mám nachystané články s přáteli ze Sapatripu a další rozhovory, čeká vás také osm dílů mého pořadu na Streamu, kde si povídáme o Vietnamcích s Vietnamci. Na jaře mám pro milovníky polévky Pho přichystané porcelánové překvapení, které se peče ve spolupráci s holkami z Shit Happens. A možná přijde také nějaké osobní setkání!

Tak snad nebudete mít náladu pod psa a neopomeňte se čas od času vyvenčit (já mám naplánovány zatím tři cesty na Q1,Q2). To je pak, panečku, život moc prímovej. Tak šťastný a skotačivý! Těšte se, vytahuju nápady ze šupíku.

Děkuju za vaši důvěru a váš zájem o tohle malé psaní.
Srdečně,
Trang

P.S. Je tu mezi vámi někdo, kdo čte asijatku už od počátku? Bez Leonarda? Napište mi prosím na dttrang9@gmail.com. Ráda se o vás dozvím:) 

Make sobotičky great again

Udělala jsem si soukromý průzkum mezi vietnamskými kamarády a známými, kteří šli k prezidentským volbám. V mém zcela nereprezentativním vzorku zhruba 20 mladých vietnamských Čechů většina volila Marka Hilšera, poté Drahoše, po jednom hlase měli Horáček a Topolánek. Já sama jsem ve své první prezidentské volbě volila Marka Hilšera. Z tohoto průzkumu se žádný závěr nedá vyvodit, to vopravdu ne.

Ale když nad těmi volbami tak přemýšlím, je to takový malinkatý paradox, protože i díky Miloši Zemanovi mohu jít já a tisíce mých vietnamsko-českých krajanů volit. Byl to právě on, kdo v roce 2013 podepsal nový zákon o dvojím občanství. Takže za mě aspoň toto drobné poděkování a rozloučení. Je ale čas na změnu. Tak, sobotičko, pojď nám.

Nikoliv plané řeči,
ale plno hlasů
do uren.
Ať tahle země žije.

Ochránkyně slev

Znáte ten pocit, když vstupujete do situace, ve které pověrčivě cítíte, že se vám stane něco očekávatelného? Někdo by řekl, že to je síla myšlenky. Energie se posune směrem oné myšlenky a věci se podle toho udějí. Nebo je to jenom vždypřítomnej Murphyho zákon. Tak či tak, šly jsme s kolegyní do Tesca nakoupit na poslední chvíli velké Lindt čokolády jako firemní dárek. Vybraly jsme celý stojan s vánočními balíčky a nakupily je v těžce vybojovaném vozíku. Kolegyně odběhla na informace. Stála jsem s naloženým vozíkem a chvíli se tvářila, že vozík není můj, a chvíli, že doplňuju zboží.

Síla mojí myšlenky, že se objeví nějaký kyselý obličej, podívá se na “můj” vozík a pronese nějakou antivečerkářskou hlášku, se neprojevila. Lidi chodili kolem, letící na svých obláčcích povinností. U placení taky nic.

Myšlenka se ale zhmotnila u východu, kdy jsem, ověšená 30 kusy nádherných, jistě i uvnitř lahodných čokolových bonbónů (pozn. tento příspěvek nesponzoruje Lindt, ale měl by), čekala na kolegyni, která šla vstříc lítému boji o parkovací místo na vozík. Prošla kolem paní a pronesla “To se bude prodávat, když to bylo ve slevě, co?”.

Tlačila vozík, nafrněně pronesla poznámku a šla si dál pro svůj vánoční nákup. Prostě taková hrdinka, ochránkyně slev a všech konzumu chtivých drobných spotřebitelů. Ale jen tak na půl. Protože než jsem se po svém tupém dumání vzpamatovala a stačila reagovat, už jsem viděla málem jen její záda. Naštěstí jsem se, husa, včas potrefila sama.

Nabroušená až tak, že jsem zapomněla na svůj zpravidla břitký ostrovtip, jsem s lehkým důrazem odpověděla, že nakupujeme pro kolegy, ať nemá předsudky. A ještě jí (byť trošku kysele) popřála klidné svátky. Kráva jedna. Zen. Kráva jedna. Zeneee!!!

Po příchodu kolegyně a mém emočním okénku jsme sebraly saky paky a šly rozdávat radost kolegům. Jaké z toho plyne ponaučení? Žádné. Neviditelná ruka trhu, byznys a hypotéky nečekají. Když holt musíš, tak musíš. Důležitý je, že můžeme. Ale nezabrušujme.

Tak poklidné Vánoce, žádné hromadné nákupy s ostatními spotřebiteli, kašlete na slevy a kupujte si zážitky. Nebo čokošku, zážitky jsou k nim gratis. Ale jak by řekl Forrest Gump…

Hogo Fogo Nguyen

Máte rádi československé a české filmy? Já docela aj jo. Spoustu jsem jich neviděla, ale dovolila jsem si několik z nich trošku opepřit, jaksi zaonačit, zkrátka trošku načančat tak, jak by se mohly jmenovat pro vietnamský distribuční trh. Víte co, v novém roce vás čekají parádní věci. Třeba i nějaký ten vopravdický vietnamský film. 

Kamarád do monzunového deště

Dívka na bambusovém koštěti

Adéla ještě nevečeřela závitky

Musíme si v komunitě pomáhat

Ve stínu se neopálíš

Tři veteráni z občanské války

Škola základ života (nepozměňujeme)

Dědictví aneb D*tme (tohle je trošku interní záležitost)

Starci na rýžové plantáži

Výchova vietnamských dívek v Čechách

Hogo Fogo Nguyen

V každým ohledu

Pevný účes, štíhlý nožky, rovný oční linky,
i když jen doma mění plínky.
Dokonalá stále a v každým ohledu,
netloustne po rejži ani po chlebu.
V padesáti stejná jako v třiceti,
krásná na podpatkách, krásná, i když kojí děti.

#asijskámáma

Prostě průser

Pustila jsem to z hlavy a zapomněla jsem. PRŮSER.
Nestihla jsem si vyřídit volební průkaz a letos budu za lůzra, protože nemůžu volit. Bylo by to podruhé v životě, co bych mohla k urně od té doby, co jsem dostala i české občanství. No blbý no.
Ale víte co je príma? Že by můžete a chcete. No není to boží?

Tak vobří d í k y všem, co hodíte v pátek nebo sobotu do urny lístek (Vy-víte-komu-ne). V lednu, až se bude konečně volit nový, lepší prezident téhle ňuňu zemičky, budu u toho s vámi. Nenechám si to ujít. Nemiňte žádnou šanci si zatančit, ale ani tu si jít zavolit. Tentokrát je to dámská i pánská volenka.

 

Proč je asijská rodina jako korporát a korporát jako asijská rodina?

Protože je to velkej kolos, kdy se ne všichni mezi sebou znají

Protože váš názor, jakkoliv pro vás rozumný, může být bezdůvodně odmítnut kvůli zažitým pravidlům a procesům

Protože reportujete výše postaveným

Protože má určitou hierarchii a vaše postavení juniora znamená, že si nemůžete příliš vyskakovat

Protože když se firmě (rodině) daří, máte pobočky i v jiných státech

Protože se na approval ptáte výše postavených

Protože se od vás očekávají kvalitní kvartální výsledky (pololetní vysvědčení a mezitím nějaké ty diplomy samozřejmě)

Protože když budete hodní a šikovní, dostanete auto a počítač

Protože na poradách (rodinných večeřích) raději jen přikyvujete, hrajete si na mobilu, posloucháte seniora, snažíte se co nejdříve vypařit a bojíte se, že se vás na něco zeptají

Protože navenek musíte vystupovat jednotně

Protože se stejně čeká, že v určitém věku půjdete na mateřskou

Protože se stejně všechny drby řeší v kuchyňce

Been there. Done that. 

 

 

 

 

Malý melting pot

Dnes k nám do krámku přišel postarší pán, kterému mamka nerozuměla, protože mluvil anglicky. Zavolala mě, abych mu přeložila pár vět o jejích krásných růžích, které si se zájmem a lehkým úsměvem prohlížel a fotil. Nakonec jsme se zapovídali na půl hodinky. Brad vyprávěl, že pochází z Minnesoty a že je tu od pondělí. Přiletěl, aby si prohlídl oblast, kde našel první zmínky o své rodině. Zhruba v místech, kde bydlíme, žila jeho praprababička, která se pak odstěhovala do Států a vdala se za jeho prapradědu.

Mluvili jsme spolu o tom, jak jsme se s rodiči dostali do Čech a jak moc se západočeské pohraničí změnilo za tu dobu, co tady žijeme. Pozorně poslouchal, ptal se, zajímal se. Říkal, že jezdí po “našem kraji” a porovnává s tím, co našel na Google Maps. Dodal, že cestuje sám a veškeré poznatky sdílí se svými příbuznými přes Facebook. Darovala jsem mu historicko-turistického průvodce Českým lesem, který mi ležel léta v knihovničce a který je psaný v němčině a češtině. Ale prý to pro něj není problém, má online překladač. Na zítra má v plánu odjet do Rakouska a tam pátrat dál.

Mám ráda taková nezvyklá setkání. Malý melting pot u Českého lesa. U krámku, kde prodává malý, roztomilý vietnamský pár.

Tubičkové štěstí

V jednom malém stánku na česko-německém pomezí, v prvním, na který narazíte, když přijedete z Bavorska, a ve kterém prodává postarší, leč roztomilý manželský pár (mamka a taťka), se potkává několik kultur. Česká, německá, rumunská, vietnamská, ruská,…

Spojuje je spousta věcí. Především ten blažený úsměv, když odchází s právě koupenou tubou (a když dojdou velké, tak tubičkou) Pikniku, slazeného mléka.

Za opičího krále!

Doma s taťkou sdílíme nadšení pro primáty. Taťka na Prima Zoom a já u sledování Opičího krále. Proto bych vás ráda pozvala na Běh pro langury (indočínské), který se koná 30. srpna v Ostravě. Dlouho se myslelo, že jsou vyhynulí, ale pak se objevili na severu Vietnamu (odtud pocházím, takže jsou vlastně mí krajané). Na světě jich žije jen 200. Důvodů pro jejich ohrožení je hodně. Kácení lesů, ničení přirozeného prostředí, sběr lesních plodů mimo dřeva, špatný management přírodní rezervace.
Díky ostravské zoo se posbírají korunky pro tyhle opičí krále.

Slovo dalo slovo a vznikl malý rozhovor:

Úspěšná blogerka Trang podporuje Běh pro langury

16.8.2017

Velmi nás těší, že oceňovaná blogerka Do Thu Trang podporuje Běh Zoo Ostrava pro langury. Trang se narodila ve Vietnamu, ale jako malá se s rodiči odstěhovala do České republiky a vyrůstala v české rodině. Píše úspěšný blog www.asijatka.cz ,  který získal ocenění Novinářská křepelka 2016 nebo byl nominován na Magnesii Literu za Blog roku.

Proč je její blog tak úspěšný a jaký má vztah ke zvířatům? Trang jsme pro vás vyzpovídali a krátký rozhovor si můžete přečíst níže. Těšíme se na vás všechny už 30. srpna!

1. Mohla byste se v krátkosti představit pro ty, kteří Vás ještě neznají.

Jmenuju se Trang, čte se to jako Čau, akorát s “n” na konci. Takže si lidé myslí, že je dvakrát zdravím. Narodila jsem se ve Vietnamu a v ČR žiju už přes 20 let. Skoro 10 let píšu blog asijatka.cz, který se věnuje Vietnamcům a Čechům. Mám ráda polévku pho, knížky, chození po trávě bos a humor.
2. Patříte mezi nejznámější Češky vietnamské národnosti. Navíc jste se stala úspěšnou a oceněnou blogerkou. Za zmínku stojí ocenění Novinářská křepelka 2016 pro novináře do 33 let. Co stojí za Vaším úspěchem? Jak se Vám podařilo prosadit?

Dost to dělá to, že jsem Vietnamka, co se naučila česky a má čas a odvahu veřejně komentovat, co vidí a zažívá kolem sebe.
Možná paradoxně i proto, že jsem si jen tak psala, bez větších ambicí nebo reklamy. Pro mě je to takové malé psaní bez velkých ambic. Když si to někdo rád přečte a potěší, tím lépe. A možná je to i tím, že blog má dobrou náladu. A lidi baví, když můžou mít zadarmo dobrou náladu. A při tom se dozvědět o něčem, s čím se dennodenně potkávají, ale ještě o tom nepřemýšleli. Třeba proč Vietnamci ve večerkách tolik koukají na korejská dramata. (můžete si vygooglit :) )
3. Jaký máte Vy a Vaše rodina vztah k přírodě a ke zvířatům?

Vyrůstala jsem na vesnici, v české rodině, kde jsem byla obklopena zvířátky. Dlouhá léta ale žiju v mém oblíbeném městě, v centru, bez zeleně. Poslední dobou vyhledávám to, co jsem několik opomíjela. Chci víc cestovat po České republice, jet do Tater, spát v Norsku ve stanu. A co se zvířátek týče – učím se pomalými kroky se starat o vlastní zvířátko. Pořídili jsme si domů kočičku. Ale ta paradoxně příliš péče nepotřebuje. Je to samorost. Takže tiše obdivuju všechny, kteří chovají náročnější zvířátka a dávají jim péči a pozornost, kterou si zaslouží.
4. Proč si myslíte, že je důležité chránit ohrožená zvířata?

Protože by bylo smutné, kdyby na planetě žili jen lidé a mouchy.

5. Běh Zoo Ostrava pro langury podpoří záchranný program, který se snaží chránit langury indočínské ve Vietnamu. Languři indočínští patří mezi 25 nejohroženějších primátů světa a na vině jsou lidé. Myslíte si, že můžeme společně zabránit vyhubení langurů a dalších vietnamských ohrožených druhů zvířat?

Moc bych nám to všem přála. Abychom se nemuseli na langury a jiné ohrožené druhy dívat jen z obrázků. Pevně věřím, že vzdělávací aktivity v lokálních vesnicích jsou prvním krokem, byť je to doslova běh na dlouhou trať.
6. Ve Vietnamu je velmi populární tradiční medicína, kdy využívání zvířat pro tyto účely, je častým důvodem jejich mizení z přírody. Příkladem může být využívání nosorožčích rohů, odebírání žluči medvědů, což se provádí zaživa za extrémních bolesti, využívání šupin ohrožených luskounů a mnoho dalšího. Myslíte, že existuje cesta, jak medicínu ohrožující divoká zvířata nahradit a tak dát zvířatům větší šanci na přežití?

Bohužel o problematice vím jen z dokumentů a zpráv. Věřím, že je to záležitost generace a vzdělání. Pomohou kampaně, které polopaticky ukáží alternativy moderní medicíny. Neříkám záměřně západní, protože například stará asijská babička těžko bude důvěřovat něčemu, co vymyslel někdo, kdo žije tisíce kilometrů daleko.
7. Myslíte, že i vietnamská komunita v České republice využívá divoká zvířata k medicínským účelům? Pokud ano, co byste těmto lidem vzkázala?

Slyšela jsem o tom, ale nechci nikoho obviňovat. A věřím, že to bude hlavně generační záležitost. Spíš bych vzkázala mladé generaci, aby svým rodičům ukázala a vysvětlila jiné cesty, které nestojí na myšlence ublížení jiným, abychom se mohli my vyléčit.
8. Co byste popřála všem účastníkům Běhu Zoo Ostrava pro langury a také Vašim fanouškům?

Aby si závod užili a aby si po uběhnutí vzpomněli na to, že cílová páska je jen začátek.

Děkujeme za podporu!

A borec na konec:

Tady si přečtěte o tom, co pro ně dělá Zoo v Ostravě a nezapomeňte 30. srpna boty na běhání!

 

Uroboros každého z nás

Příliš o své práci na blogu nemluvím. Protože když o ní mluvím, mluvím o ní hodně.
Dnes udělám malou, několikavětnou výjimku.
Mí milovaní rodiče se celý život ohýbali v zádech, abych mohla jednou sedět v teple kanceláře.
Nakonec to dopadlo tak, že sedím v teple kanceláře, ale záda bolí z 10 hodinového nahýbání se nad počítačem.

Je to takový uroboros. Sebezničení a sebeobnova.

Romance pro holubinku

Pochlubím se příhodou,
že sbírám houby, čistě náhodou.
Houby vždy najdu
Protože oči jen pro tebe mám.

Když klobouček v mechu vidím
Radost obrovskou mám
zároveň se stydím
Mimo hřibů toho totiž moc nepoznám.
Holubinku vždy najdu
Protože oči jen pro tebe mám.

Houby vždycky najdu
Holt pozdě vstávám
Vyhubováno dostanu
Košíček prázdný
I protože oči jen pro tebe mám.

A k večeři zas rejže. Taky mňam!

Kde všude můžete v červnu potkat Vietnamce

Třeba ve středu 28. 6. 2017 od 20:00 na Nákladovém nádraží Žižkov, kde má premiéru bakalářský animák Malá od režisérky Dianky. Ta vám před nedávnem povídala o svém životě. Budeme mluvit o 2. generaci Vietnamců, poslouchat koncert, jíst bagetky a dívat se na filmy. Přijdete?

Nebo Vietnamce můžete potkat online, v seriálu Pěstírna, který běží na Stream.cz a o kterém jsem vám už děsně dlouho chtěla říct, ale zapomněla jsem. Netradičně pojatý thriller je přesně o tom, o čem si myslíte, že je.

Stránka 2 z 11

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén