Asijatka.cz

Never miss a chance to dance

Categorie: Drobky (Stránka 1 z 9)

Óda na rybí omáčku

Ó rybí omáčko
ó ty smradlavá hnědá tekutino
bez tebe byl by svět méně chutným.

Ale zas o trochu voňavějším
ale zas o trochu smutným.

Vogonská báseň = Pojezie

Teplí Vietnamci?

O homosexuálech ve vietnamské komunitě se toho ví ještě méně než o vietnamské komunitě.

Pokud se chcete dozvědět něco málo z mála, poslechněte si rozhlasovou prvotinu Lumíra Košaře, dokument Cháu có người yêu chưa – Máš lásku?, který ve 20 minutách zpovídá mladého Vietnamce Adama. Během jeho vyprávění o tom, jaké je to být asijským gayem, vybíhají upozornění ze seznamovací aplikace pro gaye Grindr. Adam totiž komentuje děj na displayi a prokládá ho svými názory a zkušenostmi.

Těším se, až se druhá generace o téhle menšině v menšině nebude bát mluvit otevřeně. A že ustoupí myšlení, že mít teplé dítě je pro rodinu ostuda nebo “trest za minulý život”.

Urban Dictionary asijským očkem

Urban Dictionary, slovníček “městského” slangu, je první pomoc, jak rozumět vašim mladším příbuzným nebo všem, kterým je méně než vaší o dost mladší ségře.
Dovolila jsem si nenahodile vybrat a překlopit několik urban kousků s asijským kontextem, abyste se tu taky něco naučili. Zábavy bylo dost.

Asian Women Syndrome
1. osoba s tímto syndromem neudrží oční kontakt s ostatními déle než 3 vteřiny, a to aniž by se přestala hihňat a chichotat s rukou před pusou.

2. osoba, která mluví potišeji a potišeji, až to vypadá, že se její ústa hýbou, ale nic neříkají . (No to je mi pěkná ptákovina.)

Asian Gravity
Tendence Asiatů (asijských studentů) všude chodit ve velkých shlucích.

Líbí se mi příklad, který doprovází definici:
Anik: Hey, how did all those Asian kids instantly find one another?
Jake: Asian Gravity, dude– the strongest force in the universe.

Asian 6-pack
V České republice to nemáme, ale jedná se o balíček šesti nejtěžších předmětů (matika, matematická analýza – calculus v anglosaských zemích, bižule, chemie, fyzika a data management?) v maturitním ročníku, které vás vyšvihnou na medicínu.

Tohle se vám bude líbit:
Asianaut
Člověk, který procestoval všechny, opakuji všechny, asijské země.

Disclaimer: Zbytek si projděte sami. Jinak – Urban Dictionary je americká crowdsourcová parodická stránka, proto je velká část slovíček postavena na stereotypním, teda hlavně sexuálním pohledu na Asiaty. Takže slovíčka nejlépe číst po 22. hodině a určitě ne v práci, protože NSFW.

Zavíračka

Velikonoce Velikonoce
vajíčka jdou dnes na dračku
nemá to vůbec konce
večerka naše malá
má prodlouženou zavíračku.

#večerkalife #pojezie

Blogískovaná

Loňský rok byl pro tenhle lehce trvající blog nejvíc zásadní. Jedním z největších nášupů byla jeho nominace na Magnesii Literu. Seděla jsem s Pavlínou a Karin v kavárně kdesi v Londýně, připojila se na mejl a s vykulenýma očima a bušícím srdcem koukala na zprávu, že jsem mezi nominovanými blogy. A to byla Asijatka funkční teprve tři čtvrtě roku. Ale pšt, ještě to muselo být měsíc do tiskovky tajňačka. Nádhernej TAJEM.
Když jsem se před zhruba dvěma roky po nocích hrabala ve WordPressu, dala jsem si předsevzetí, že do roka vyhraju Magnesii za blog roku. Ups, děcka, přání se plní, akorát je musíte správně formulovat.

Moje online psaní oslavilo letos 9 let a tenhlecten blog v těchto dnech slaví 2 roky. Dávám si proto předsevzetí, že budu každý rok touto dobou děkovat vám, čtenářům, že ho s věrností, porozuměním, a doufám i lehkostí, čtete. Takže díky, mončičáci.

A taky – celé toto psaní je vlastně omáčka k pozvánce Blogeři offline vol. 3 (ve spolupráci s Magnesií), dne 10. 4., tj. následujícího pondělku, v Café Neustadt, kde si budeme povídat a číst z blogu. Potkáte tam loňského vítěze Tomáše Prince a jeho Humans of Prague a letošního nominovaného, slam poetry mástra Jirku Charváta a jeho iwrite.cz. To bude bezva společnost. Tak se přecejš vidíme, či?

Kde je i Chuck krátkej II.

Chuck Norris neodbavil zavazadlo s durianem.

Chuck Norris se pokusil zavřít večerku v sedm.

Chuckovi Norrisovi došla rybí omáčka, tak použil sójovku.

Chuckovi Norrisovi se nepodařilo vysvětlit (!) vietnamským rodičům, že dvojka z matiky je furt dobrá známka.

Chuck Norris na Sapě nesehnal, co potřeboval.

Chuck Norris chtěl naučit Vietnamce třídit odpad.

Chuck Norris se neopil na vietnamské zábavě. Zato musel zpívat karaoke.

Chuck Norris sní pho ga s kůžičkou.

 

Před kým?

Měla jsem v uších hudbu a vystupovala z vlaku. Písničky o zlomených srdcích a odvaze to zvládnout byly najednou přehlušeny mužským sborovým zpěvem. Vypla jsem hudbu a zaposlouchala se. Skupinka šla stejným směrem. Strach a vztek jsou přesně ty pocity, které nechci mít, když procházím kolem rozjařelých fotbalových fanoušků zpívajících cosi o Slovanech.

Šla jsem vedle drobnější asijské slečny. Rozumí jim? Má stejné pocity jako já? Jak bychom se zachovaly, kdyby měli poznámky na nás? Vypadám dostatečně integrovaně? Mám vytáhnout ty noviny a tvářit se, že tu jsem taky doma? A vůbec – můžu si vůbec domýšlet, že patří k těm pravým Čechům, kteří v téhle zemi nechtějí cizince? Co když je ten jejich popěvek vážně jen nevinným odkazem na historii klubu?

Jejich zpěv se rozléhal nadražím, lidé se zvědavě, někdy zamračeně otáčeli za skupinou. Sbor fotbalových fanoušků ztichl, až když je zastavili dva policisté, aby jim domluvili.

Šla jsem dál a přemýšlela, před kým má takový typ lidí respekt.

Běžky či pěšky?

Vy jste velmi sportovní národ, poslyšte. A taky horský. Nedávno jsem byla na svých prvních běžkách a musím uznat, že ty hory všude kolem nepřijdou nazmar. Nejsem sportovní nezmar, na lyžích jsem stála naposledy v sedmičce, o běžkách jsem četla na Super.cz, když se Gabriela Koukalová vdávala, bílou stopu jsem mohla pozorovat ledatak na bujaré party markeťáků, Sportissimo mám spojený jen s vietnamskými majiteli a slova hory a kopec používám jen ve spojení “hora práce” a “srandy kopec”.

Člověk má ale vystupovat ze své komfortní zóny. Mě k tomu fyzicky donutili dva sportovní magoři a vzali mě do Jizerek. Nad výstrojí (výzbrojí) jsem přemýšlela snad týden. Povinná zastávka na benzínce na párek, čaj a buchty s sebou.

Běžky jsou lehký, ne?
Jenže my přijeli a ono pršelo. Všechny moje útroby měly radost (takový to, když si něco tajně přejete a zapomenete, že se tajná, škodolibá přání plní důmyslněji než ta “hodná” a vyřčená), že si sedneme na pořádný horský oběd, na který jsem se důkladně připravila již výše zmíněným párkem s obojím, a frnk zpátky.

Nakonec z toho bylo 13 promočených a klouzavých kilometrů. Během projížďky jsem pozorovala spoluběžkaře a dělala si v duchu minimalistickou statistiku. 3 větší sjezdy nepřátelské vůči pluhařům. Hodně hodně šikovných dětí. Spousta běžkařských rodin. Minimum pluhařů. Hodně hospod. Spousta milých lidí, co když vidí začátečníka, který pluží a plouží se od jedné stopy ke druhé, odstaví se až do pangejtu.

Celkový počet mých pádů byl zhruba 7 (náhoda? nemyslím si), takže příští zimu kupuju běžky, nepromokované rukavice a zkouknu Anděla na horách. Asi jsem si zamilovala ten pocit, když si po pár kilometrech se svými běžkařskými trenéry sednete do hospody, mimochodem další česká specialitka horské turistiky, která mě velmi ba, a dáte si ten guláš nebo řízek. A za řízek bych klidně těch pár dalších pádů přežila.

Vít větu, aby psi nevyli

Občas se stane, že mi do e-mailu napíšete ptákovinu.
Třeba jako větnam nebo vjetnam. Záměrně nezáměrně, budiž.
Tak či tak vám posílám básničku a k tomu pěknou písničku.

Několik Vět nám ni vám neuškodí v češtině
si číst.
Ať hrubce Vjet nám do vět se nepodaří
Ať Čech i Vietnamec v gramatice
je si jist.

A pokud si nebudete jisti, pomůže vám příručka ČJ.

25 let českého internetu

Seděli jsme s několika kamarády nad vínem a mňamózní domácí paštikou a řešili, co pro nás znamená internet a co bychom bez něj nezažili.

Pro mě třeba
– Byla bych permamentně ztracená nebo bych se konečně naučila číst v papírových mapách
– Měla bych klidný život, protože by žádná asijatka.cz neexistovala
– Nemohla bych poslat a zaplatit o půlnoci kytici k maminčiným narozkám a žehlit na poslední chvíli průšvihy s pozdními vánočními nákupy (nebo bych se konečně naučila je vyrábět s tříměsíčním předstihem)
– Nepoznala bych svou první lásku přes lide.cz
– Nepřiplácela bych si za to podělaný FUP a místo toho si kupovala CDčka nebo nebo jiný přenosný nosič hudby nebo jiný formát, ze kterého bych poslouchala hudbu, ale ne Justina Biebera, protože ten by bez Youtube nebyl objeven
– Neobjevila bych pomocí Shazamu Duran Duran: Come Undone
– Měla bych větší svaly, protože bych místo Instáče, 9Gagu a Twitteru sjížděla ledatak kopce

Nebo by chytré hlavy našly jiný způsob, jak bychom se mohli nefyzicky setkávat, komunikovat, sdílet, ovlivňovat se, seznamovat, nakupovat, vzdělávat se, volit, apod. Kdo ví. Tak či tak – v pondělí 13.2. se slaví 25 let českého internetu. Tak ať už to budete, nebo nebudete slavit, zkuste se pro sebe zamyslet, co by ve vašem životě nebylo, kdyby toho internetu nebylo. A případně dejte vědět.

Chuck v ČR (zkuste si to říci nahlas)

A nesmí chybět ani česká verze: 

Chuck Norris dostal v Máte slovo slovo.

Chuck Norris dostal od České pošty zásilku do ruky. Již druhý den od podání.

Chuck Norris zná přijmy Andreje.

Chuck Norris ví, jak skončí Ulice.

Chuck Norris přepil v hospě Čecha i Slováka. Během jednoho večera.

Chuck Norris v Praze z boku pozná, co jede za tramvaj.

Chuck Norris zakázal všechny ty internety. A pak je zas povolil.

Chuck Norris dostal pochvalu od Mirky Spáčilové.

Chuck Norris vyhrál Slavíka ve všech kategoriích a v příštím roce umístění obhájí.

Chuck Norris usne cestou do Brna na D1.

Kde je i Chuck krátkej I.

Chuck Norris byl jedinej, kdo se opakovaně pokusil vyhrát argumentační bitvu s vietnamskými rodiči. Nebo aspoň s těma mejma.

Chuck Norris si myslel, že sriracha je “něco jako kečup”.

Chuck Norris si usmyslel, že porozumí silničnímu provozu na Sapě.

Chuck Norris dal na Sapě přednost zleva.

Chuck Norris si myslel, že umí kung-fu.

Chuck Norris si myslel, že si dá pho jako polívku na začátek. A pak nějaký hlavní jídlo.
Chuck Norris se snažil porozumět Vietnamcům ze středního Vietnamu.

Chuck Norris se pokusil sníst 6 smažených jarních závitků během oběda. Bez omáčky.

Chuck Norris si dal vietnamskou kávu bez salka.

Chuck Norris se pokusil usnout po vietnamské kávě.

Rok kohouta

Co by to bylo za česko-vietnamskej blog
kdybych nepopřála vám krásnej novej rok

Odvážným a pilným přeje
těchle dvanáct měsíců kohouta
od vrtošivé opice se
zas na pěkně dlouho odpoutá.

Hezky makej, žij a miluj
Držení hůlek a výslovnost phở i nadále úpěnlivě piluj.

#SpatneBasneIvNovemRoce

A speciální Ahoj jednomu panu revizorovi, kterej čte tenhle blog.

Dobře utracené páďo

Včera jsem na Smíchovském nádraží čekala na vlak a slyšela odněkud líbivou hru na housle. Říkala jsem si, jak hudba z repráků hezky rozmělňuje ten shon kolem a vzpomněla si na Slunce seno a vážnou hudbu v kravínech.

Lehce před odjezdem jsem kráčela na nástupiště. Blížila jsem se k původci hudby – nebyl to žádný amplión, ale jakýsi menší pán, který fantasticky hrál na housle. To byl můj dětský sen, umět hrát na housle, ale nikdo mě na hodiny nevozil.

Protože jsem dobře naučená dávat pouličním hudebníkům nějaké drobné, poněvadž z toho mohou vznikat milá setkání, vytáhla jsem automaticky peněženku, aniž bych se pánovi podívala do obličeje. (Pamatujete si tvář paní u pokladny? Když ji v nestřeženém okamžiku vymění za někoho jiného, všimnete si?)

Měla jsem v poslední páďo. Hm. Tohle poslední páďo si tenhle cizí bláznivý týpek, co hraje v těžkých mínusových teplotách cizím lidem prostě zaslouží.
Až když jsem mu těch padesát korun hodina do pouzdra, všimla jsem si, že je to Asiat. Ta netradiční kombinace mě trošku překvapila a zaujala. (A opodál stojící paní, která rádoby nenápadně sleduje sbližování kultur zřejmě taky.) Neodtušila jsem ale, odkud je. Přestal hrát, poděkoval a zeptal se s lehkým přízvukem, odkud jsem – Čína nebo Vietnam. Tykal. Říkám, že se z Vietnamu. Poděkoval vietnamsky. Ani tak jsem nepoznala jeho původ, ale nechtěla jsem se zakecávat. A taky mi přišel podivnej, tak jsem se rozloučila a šla na nástupiště.

Ale nedalo mi to. Znáte ten pocit, kdy uděláte rozhodnutí a ve chvíli, kdy ho uděláte, vnitřně víte, že jste udělali chybu? Tak nějak jsem se cítila z toho, že jsem se ho chtěla zeptat na jeho příběh a že jsem předčasně dala na hlavu, která říkala, že ten pán je podivnej. Já si tenhle typ pocitu vysvětluju jako chování nebo rozhodnutí, které nekoresponduje s tím, co chci skutečně udělat, vod srdíčka. Možná v tom hraje roli i moje ukecané svědomí.

Měla jsem 6 minut do odjezdu vlaku, ale i přesto se vrátila k houslistovi. Poprosila jsem ho, aby mi něco zahrál, že si ho natočím. Zahrál krátkou veselou skladbu.

“Odkud jste?”
“Z Japonska. Vystudoval jsem tu konzervatoř.”
“A vy hrajete někde v orchestru?”
“Nééé, mě to nebaví. Hraju tady jednou týdně.”
“Jo a já jsem Trang.”
“Já Hiroki.”

Běžela jsem na vlak s úsměvem. Mimochodem zahrál tohle:

(Sorry děcka, nemám pořádnej video plugin, budete se muset na 11 vteřin zlomit v krku.)

Připomněl mi melodii, kterou všichni známe. A šťastnější ti, kteří znají i autora. Ano, taky jsem si to musela najít pomocí reklamy na Heru. Ano, Dvořákova Humoreska.
Díky Hiroki, jedna z mnoha dalších životních otázek vyřešena. Tyhle paradoxy. Trošku Humoreska.

 

 

 

 

East Meets West

Kdysi jsem se zařekla, že jednou budu mít velikánskou knihovnu a všechny knihy v ní přečtené. Což o to, cesta ještě daleká, ale pomalu se tam valím. I proto s oblibou dostávám knihy – malované i psané, s věnováním i bez. Nedávno jsem dostala od svého čtenáře Toma knížku East Meets West (trošku jazykolam, německý originál Ost trifft West), která vyšla v nakladatelství TASCHEN. Udělala mi obří radost, protože jsem z ní několikrát čerpala při přípravě školních i volnočasových povídání o tom, jak vidím rozdíly mezi Evropany a Asiaty.  A také mě potěšila ta shoda okolností, že dárce knihy se zná s autorkou.

East Meets West

Tahle minimalistická knížka je sbírkou jednoduchých obrázkových srovnání, díky nimž si může čtenář udělat přehled o základních kulturních rozdílech mezi Němci a Číňany, respektive mezi východní, asijskou a západní mentalitou ve všech směrech života – (ne)dochvilnost, role prarodičů, parťoška, sebevnímání, majetek, šéf apod.

Na téhle cenou ověšené piktografické brožurce čínské grafické designérky Yang Liu (to je můj rekord s adjektivy), která od svých 14 let žila v Německu, mě baví sebeironická a hravá jednoduchost, se kterou kouká na kulturní schizofrenii, kterou prožívá snad každý Asiat vyrůstající v západní Evropě. Tak třeba mé oblíbené:

  1. Frontičky na vízum
    lines
  2. Forever alone
    lifestyle
  3.  Furt pozdě
    time

Pokud lpíte na korektnosti a z generalizování vám naskočí bradavice, tohle rozhodně není nic pro vás. Díky téhle knížce velikosti “akorát do větší ruky” si ale můžeme zas o něco víc rozumět. I beze slov.

P.S. Dostala jsem také Today Meets Yesterday a taky je to bžunda.
Screenshoty via Brainpickings, kterej to převzal z Amazonu a můj instáč.

Stránka 1 z 9

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén