Asijatka.cz

Never miss a chance to dance

Categorie: Drobky (Stránka 1 z 9)

Hele, proč je pho ga lepší než pho bo?

…zeptal se mě na jedné diskuzi chlapec, který reagoval na moji latentní propagaci pho ga.

Hm. Těžko říct. Za mě chuťově vede slepičí pho (pho ga) nad hovězí verzí (pho bo). I protože je v té slepičí (kuřecí je jen slabej odvar od toho, jaký gastrorgasmus můžete zažít se slepičí polévkou) žlutá kůžička a pořádnej mastnej flek.

Většina z vás začínala na pho bo a zůstala jí věrná. Já ovšem doporučuju začít na pho ga, protože je v ní víc vtipného, rozuměj křupavého a žužlavého, masa. A vy, co nejíte kůžičku a žužlaniny, nebuďte marní a hecněte to.
Koneckonců proč je pho ga lepší než pho bo?

Pro slepičí kvoč.
Doslova.

Za mě cajk

Rychlopoznámky z dneška:

Projížděla jsem kolem tržnice u nás na západě. Jeden ze stánků nabízel k prodeji českou a bavorskou vlajku. Jak příhodné. Zrovinka dnes, kdy se sjíždí sudetští Němci. A nebude to posseltní setkání takové druhu.

Pak mi odpoledne mamka, když jsem umývala nádobí, položila otázku, kterou bych si přála slyšet častěji. “Jdu si zalenošit, jo?”. Jdi, mamko.

No a pak jsme odpoledne s mamkou (protože tatínek samozřejmě musí prodávat) šly na místní Svatováclavskou pouť, která se koná v červnu k dětskému dni, protože na Václava u nás vždycky chcalo. Mamka si poprvé zařádila v autíčkách, kde zjistila, že ty nárazy nejsou žádná prdel, koupila si pražené pistácie a zastřílela si ve střelnici. No a taťka si samozřejmě své volno taky vybral. Šel s klukama večer sledovat zápas Realu proti Juventusu.

Za mě dneska cajk.

Celý život

Kdyby tě někdo požádal, abys mu vyprávěl svůj příběh, odkud začneš?
A bude o tvých pocitech nebo činech? A jaká pasáž bude nejobsáhlejší?

Kdyby tě někdo požádal, abys mu vyprávěl svůj příběh, budeš?

………………….

“Zkuste svůj příběh říct v 10 minutách,” řekli nám.

Seděli jsme v Amnesty International v malém hloučku neznámých lidí, všichni budoucí Živé knihy. A já znovu vyprávěla svůj příběh, který mi už po těch letech přijde ohraný. Už vím, co můžu vynechat. Pragmaticky řečeno “Vejdeš se do 4 minut.”

A pak jsem poslouchala ostatní. Jejich boje, jejich útěky před režimem, jejich hledání, strachy a naděje vidět znovu rodinu a podívat se do Londýna. Syrský aktivista, bulharská studentka, italská studentka hlásící se k LGBTQ komunitě, vietnamská imigrantka, uzbecký disident. Parta cizích lidí, kteří v 10 minutách odvypráví celý svůj život. Parta cizích lidí, kteří věří, že tohle veřejné svlékání někomu, někdy, byť i trošičku, v něčem pomůže.

My se známe, že?

Některá lidská setkání jsou krátkodobá, splní svůj účel v té chvíli a pak zaniknou. Při loučení ani jeden z vás nečeká, že se někdy ještě potkáte.

Ale samozřejmě – náhoda je báječnej pitomeček. A dokáže napáchat pár příhod. Včera si mě jedna Francouzka spletla se slečnou, se kterou zřejmě někdy byla na kizombě.

A o 15 minut později jsem se dostala do situace, kdy jsem naopak tápala já. V kavárně na mě jukla slečna, se kterou jsme se potkaly před půl rokem na konferenci TEDxYouth, což mi samozřejmě vypadlo. Když velmi briskně, zhruba po 1 vteřině, odhalila, že si ji nemůžu zařadit a lovím v paměti, zařadila se sama.

Tímhle drobným psaním jsem chtěla vyjádřit velké d í k y všem chápavým bytostem, které nám, co si pamatujeme maximálně jednu hlášku z našeho oblíbeného filmu (Kreditní kartu? Tu mám!), jdou vstříc a bez trapných okolků se připomenou.

Highfive taky těm, kteří jsou na druhé straně. Když nemají ponětí, proč se zdravíte, zeptají se, proč se zdravíte. A samozřejmě poslední highfive patří specialistům, kteří se s vámi baví tak dlouho, dokud si sami nevzpomenou, a vy ani nepoznáte, že celou dobu nevěděli, s kým mají tu čest.

Takže hezké pondělí a dobrou paměť všem.

Óda na rybí omáčku

Ó rybí omáčko
ó ty smradlavá hnědá tekutino
bez tebe byl by svět méně chutným.

Ale zas o trochu voňavějším
ale zas o trochu smutným.

Vogonská báseň = Pojezie

Teplí Vietnamci?

O homosexuálech ve vietnamské komunitě se toho ví ještě méně než o vietnamské komunitě.

Pokud se chcete dozvědět něco málo z mála, poslechněte si rozhlasovou prvotinu Lumíra Košaře, dokument Cháu có người yêu chưa – Máš lásku?, který ve 20 minutách zpovídá mladého Vietnamce Adama. Během jeho vyprávění o tom, jaké je to být asijským gayem, vybíhají upozornění ze seznamovací aplikace pro gaye Grindr. Adam totiž komentuje děj na displayi a prokládá ho svými názory a zkušenostmi.

Těším se, až se druhá generace o téhle menšině v menšině nebude bát mluvit otevřeně. A že ustoupí myšlení, že mít teplé dítě je pro rodinu ostuda nebo “trest za minulý život”.

Urban Dictionary asijským očkem

Urban Dictionary, slovníček “městského” slangu, je první pomoc, jak rozumět vašim mladším příbuzným nebo všem, kterým je méně než vaší o dost mladší ségře.
Dovolila jsem si nenahodile vybrat a překlopit několik urban kousků s asijským kontextem, abyste se tu taky něco naučili. Zábavy bylo dost.

Asian Women Syndrome
1. osoba s tímto syndromem neudrží oční kontakt s ostatními déle než 3 vteřiny, a to aniž by se přestala hihňat a chichotat s rukou před pusou.

2. osoba, která mluví potišeji a potišeji, až to vypadá, že se její ústa hýbou, ale nic neříkají . (No to je mi pěkná ptákovina.)

Asian Gravity
Tendence Asiatů (asijských studentů) všude chodit ve velkých shlucích.

Líbí se mi příklad, který doprovází definici:
Anik: Hey, how did all those Asian kids instantly find one another?
Jake: Asian Gravity, dude– the strongest force in the universe.

Asian 6-pack
V České republice to nemáme, ale jedná se o balíček šesti nejtěžších předmětů (matika, matematická analýza – calculus v anglosaských zemích, bižule, chemie, fyzika a data management?) v maturitním ročníku, které vás vyšvihnou na medicínu.

Tohle se vám bude líbit:
Asianaut
Člověk, který procestoval všechny, opakuji všechny, asijské země.

Disclaimer: Zbytek si projděte sami. Jinak – Urban Dictionary je americká crowdsourcová parodická stránka, proto je velká část slovíček postavena na stereotypním, teda hlavně sexuálním pohledu na Asiaty. Takže slovíčka nejlépe číst po 22. hodině a určitě ne v práci, protože NSFW.

Zavíračka

Velikonoce Velikonoce
vajíčka jdou dnes na dračku
nemá to vůbec konce
večerka naše malá
má prodlouženou zavíračku.

#večerkalife #pojezie

Blogískovaná

Loňský rok byl pro tenhle lehce trvající blog nejvíc zásadní. Jedním z největších nášupů byla jeho nominace na Magnesii Literu. Seděla jsem s Pavlínou a Karin v kavárně kdesi v Londýně, připojila se na mejl a s vykulenýma očima a bušícím srdcem koukala na zprávu, že jsem mezi nominovanými blogy. A to byla Asijatka funkční teprve tři čtvrtě roku. Ale pšt, ještě to muselo být měsíc do tiskovky tajňačka. Nádhernej TAJEM.
Když jsem se před zhruba dvěma roky po nocích hrabala ve WordPressu, dala jsem si předsevzetí, že do roka vyhraju Magnesii za blog roku. Ups, děcka, přání se plní, akorát je musíte správně formulovat.

Moje online psaní oslavilo letos 9 let a tenhlecten blog v těchto dnech slaví 2 roky. Dávám si proto předsevzetí, že budu každý rok touto dobou děkovat vám, čtenářům, že ho s věrností, porozuměním, a doufám i lehkostí, čtete. Takže díky, mončičáci.

A taky – celé toto psaní je vlastně omáčka k pozvánce Blogeři offline vol. 3 (ve spolupráci s Magnesií), dne 10. 4., tj. následujícího pondělku, v Café Neustadt, kde si budeme povídat a číst z blogu. Potkáte tam loňského vítěze Tomáše Prince a jeho Humans of Prague a letošního nominovaného, slam poetry mástra Jirku Charváta a jeho iwrite.cz. To bude bezva společnost. Tak se přecejš vidíme, či?

Kde je i Chuck krátkej II.

Chuck Norris neodbavil zavazadlo s durianem.

Chuck Norris se pokusil zavřít večerku v sedm.

Chuckovi Norrisovi došla rybí omáčka, tak použil sójovku.

Chuckovi Norrisovi se nepodařilo vysvětlit (!) vietnamským rodičům, že dvojka z matiky je furt dobrá známka.

Chuck Norris na Sapě nesehnal, co potřeboval.

Chuck Norris chtěl naučit Vietnamce třídit odpad.

Chuck Norris se neopil na vietnamské zábavě. Zato musel zpívat karaoke.

Chuck Norris sní pho ga s kůžičkou.

 

Před kým?

Měla jsem v uších hudbu a vystupovala z vlaku. Písničky o zlomených srdcích a odvaze to zvládnout byly najednou přehlušeny mužským sborovým zpěvem. Vypla jsem hudbu a zaposlouchala se. Skupinka šla stejným směrem. Strach a vztek jsou přesně ty pocity, které nechci mít, když procházím kolem rozjařelých fotbalových fanoušků zpívajících cosi o Slovanech.

Šla jsem vedle drobnější asijské slečny. Rozumí jim? Má stejné pocity jako já? Jak bychom se zachovaly, kdyby měli poznámky na nás? Vypadám dostatečně integrovaně? Mám vytáhnout ty noviny a tvářit se, že tu jsem taky doma? A vůbec – můžu si vůbec domýšlet, že patří k těm pravým Čechům, kteří v téhle zemi nechtějí cizince? Co když je ten jejich popěvek vážně jen nevinným odkazem na historii klubu?

Jejich zpěv se rozléhal nadražím, lidé se zvědavě, někdy zamračeně otáčeli za skupinou. Sbor fotbalových fanoušků ztichl, až když je zastavili dva policisté, aby jim domluvili.

Šla jsem dál a přemýšlela, před kým má takový typ lidí respekt.

Běžky či pěšky?

Vy jste velmi sportovní národ, poslyšte. A taky horský. Nedávno jsem byla na svých prvních běžkách a musím uznat, že ty hory všude kolem nepřijdou nazmar. Nejsem sportovní nezmar, na lyžích jsem stála naposledy v sedmičce, o běžkách jsem četla na Super.cz, když se Gabriela Koukalová vdávala, bílou stopu jsem mohla pozorovat ledatak na bujaré party markeťáků, Sportissimo mám spojený jen s vietnamskými majiteli a slova hory a kopec používám jen ve spojení “hora práce” a “srandy kopec”.

Člověk má ale vystupovat ze své komfortní zóny. Mě k tomu fyzicky donutili dva sportovní magoři a vzali mě do Jizerek. Nad výstrojí (výzbrojí) jsem přemýšlela snad týden. Povinná zastávka na benzínce na párek, čaj a buchty s sebou.

Běžky jsou lehký, ne?
Jenže my přijeli a ono pršelo. Všechny moje útroby měly radost (takový to, když si něco tajně přejete a zapomenete, že se tajná, škodolibá přání plní důmyslněji než ta “hodná” a vyřčená), že si sedneme na pořádný horský oběd, na který jsem se důkladně připravila již výše zmíněným párkem s obojím, a frnk zpátky.

Nakonec z toho bylo 13 promočených a klouzavých kilometrů. Během projížďky jsem pozorovala spoluběžkaře a dělala si v duchu minimalistickou statistiku. 3 větší sjezdy nepřátelské vůči pluhařům. Hodně hodně šikovných dětí. Spousta běžkařských rodin. Minimum pluhařů. Hodně hospod. Spousta milých lidí, co když vidí začátečníka, který pluží a plouží se od jedné stopy ke druhé, odstaví se až do pangejtu.

Celkový počet mých pádů byl zhruba 7 (náhoda? nemyslím si), takže příští zimu kupuju běžky, nepromokované rukavice a zkouknu Anděla na horách. Asi jsem si zamilovala ten pocit, když si po pár kilometrech se svými běžkařskými trenéry sednete do hospody, mimochodem další česká specialitka horské turistiky, která mě velmi ba, a dáte si ten guláš nebo řízek. A za řízek bych klidně těch pár dalších pádů přežila.

Vít větu, aby psi nevyli

Občas se stane, že mi do e-mailu napíšete ptákovinu.
Třeba jako větnam nebo vjetnam. Záměrně nezáměrně, budiž.
Tak či tak vám posílám básničku a k tomu pěknou písničku.

Několik Vět nám ni vám neuškodí v češtině
si číst.
Ať hrubce Vjet nám do vět se nepodaří
Ať Čech i Vietnamec v gramatice
je si jist.

A pokud si nebudete jisti, pomůže vám příručka ČJ.

25 let českého internetu

Seděli jsme s několika kamarády nad vínem a mňamózní domácí paštikou a řešili, co pro nás znamená internet a co bychom bez něj nezažili.

Pro mě třeba
– Byla bych permamentně ztracená nebo bych se konečně naučila číst v papírových mapách
– Měla bych klidný život, protože by žádná asijatka.cz neexistovala
– Nemohla bych poslat a zaplatit o půlnoci kytici k maminčiným narozkám a žehlit na poslední chvíli průšvihy s pozdními vánočními nákupy (nebo bych se konečně naučila je vyrábět s tříměsíčním předstihem)
– Nepoznala bych svou první lásku přes lide.cz
– Nepřiplácela bych si za to podělaný FUP a místo toho si kupovala CDčka nebo nebo jiný přenosný nosič hudby nebo jiný formát, ze kterého bych poslouchala hudbu, ale ne Justina Biebera, protože ten by bez Youtube nebyl objeven
– Neobjevila bych pomocí Shazamu Duran Duran: Come Undone
– Měla bych větší svaly, protože bych místo Instáče, 9Gagu a Twitteru sjížděla ledatak kopce

Nebo by chytré hlavy našly jiný způsob, jak bychom se mohli nefyzicky setkávat, komunikovat, sdílet, ovlivňovat se, seznamovat, nakupovat, vzdělávat se, volit, apod. Kdo ví. Tak či tak – v pondělí 13.2. se slaví 25 let českého internetu. Tak ať už to budete, nebo nebudete slavit, zkuste se pro sebe zamyslet, co by ve vašem životě nebylo, kdyby toho internetu nebylo. A případně dejte vědět.

Chuck v ČR (zkuste si to říci nahlas)

A nesmí chybět ani česká verze: 

Chuck Norris dostal v Máte slovo slovo.

Chuck Norris dostal od České pošty zásilku do ruky. Již druhý den od podání.

Chuck Norris zná přijmy Andreje.

Chuck Norris ví, jak skončí Ulice.

Chuck Norris přepil v hospě Čecha i Slováka. Během jednoho večera.

Chuck Norris v Praze z boku pozná, co jede za tramvaj.

Chuck Norris zakázal všechny ty internety. A pak je zas povolil.

Chuck Norris dostal pochvalu od Mirky Spáčilové.

Chuck Norris vyhrál Slavíka ve všech kategoriích a v příštím roce umístění obhájí.

Chuck Norris usne cestou do Brna na D1.

Stránka 1 z 9

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén