Na střední škole jsem byla téměř fanatickou eko-aktivistkou s úchylkou pro třídění odpadu, která házela nenávistné šikmopohledy na všechny, kteří nevyznávali moje eko-náboženství a házeli odpadky do jednoho koše. Moje obsese dnes lehce, opravdu lehce, polevila. Už lidi tolik nemorduju pohledem, můj stín jim už tolik nevisí na zádech, když jdou ke koši a občas se zavřenýma očima a těžkým kamenem na svém svědomí vyhodím tříděný odpad do smíšeného, protože v té chvíli třeba vopravdicky není zbytí.

K jádru pudla

Nejsem vegetarián, omezování masa mi zatím jde velmi těžko, ale (… oslí můstek…) prosim vás, nejezděte na těch slonech. Ani v Thajsku, Indii, na Srí Lance, v Indonésii nebo kdekoliv v Jihovýchodní Asii. Nebo kdekoliv, kde si tuhle útrpnou šarádu (mrk na video, ve zkratce týrání slonů pro turistické účely, to není jako chov koňů) můžete za pár babek užít. Jistě při plánování cest do těchto končin narazíte na nabídku jedinečného zážitku – projížďky na slonovi. Což o to, jedinečný to je. Také jsem kdysi pokušení podlehla, právě proto teď lidem doporučuju se na sbírání zážitků takového typu úplně vykašlat. Nečistím karmu. Ale vy si ji nezasírejte. I takovými “drobnostmi”.

A k tomu mě napadá hláška, kterou nám řekl tehdy náš průvodce.
“Riding a girl is better than riding an elephant.” Jakkoliv tahle hláška zní neurvale, týpek má pravdu – jděte raději sexovat a slonům přineste místo řádění na jejich chrbtě třeba banány.