Mám slabost pro nerozvážné racky, kteří létají kolem jezer v zemích mluvících germánskými nebo románskými jazyky.
Vím-li, že se budu brzy nacházet v jejich přítomnosti, žhavím jakýkoliv přístroj, kterým můžu udělat fotku. Miluju tu kýčovitou, instáčovou kombinaci slunce-jezero-racek.
Racek.
Racek na sloupu v jezeře.
Racek v letu.
Racek ve vzletu.
Racek a další rackové.
Krmení racků lidmi.

Poslední jmenovaný potenciální materiál pro jednu z dalších příkladných momentek v životě racka vedla k nepříliš šťastné události. Během vášnivého krmení racků jakýmsi pšenično-žitným chlebem se slunečnicovými semínky (… protože detaily jsou důležité) na neklidném holandském jezeře Bovenwijde, podařilo se kamarádce do mě velmi razantně drcnout. Telefon, který jsem nepevně svírala v ruce, se užuž chystal zachytit momentku. Místo toho zahučel do nenávrtaných hlubin širého jezera. Mezi ryby a chaluhy. Mé přání se na víkend odpojit zafungovalo instantně.

Odpusťte, slyšíte-li tuto příhodu již po několikáté. Nemám opilecké ani raubířské historky, přátelům a kolegům se tak můžu chlubit jen tragikomickými situacemi, kdy jsem neposlechla svou intuici.
Stále mám ráda pohled na racky.