Před necelým rokem jsem ležela ve sleeping busu na cestě z Nha Trang do Hoi An. Bylo kolem půlnoci, v buse skoro nikdo nespal. Až na jednoho postaršího muže, Vietnamce, ležícího spícího chrápajícího v zadní části vozu.

Měla jsem v uších naštěstí hliníkovou mptrojku za 400 Kč, jejíž nabitá baterka vydržela hrát se vší boží vůlí 3 hodiny. Pořídila jsem si ji speciálně na cestu po jihovýchodní Asii. iPod se mi nechtělo ztratit. I přes mou dunící hudbu bylo ale chrápání lehce slyšet. Přesto jsem v té chvíli byla ráda za tento konzumní kup a litovala všechny, kterým do uší neproudily melodie.

Poťouchle jsem se usmála svojí dočasné předvídavosti. Takže mě napadlo sepsat vám ze svých zkušeností seznam několika věcí, které by se vám mohly šiknout v krosně na cestách po jihovýchodní Asii.

Takže tadá:

MPtrojka. Jak zmíněno výše, navrhuju koupit si nějaký obyčejný plastový, třeba za 400 Kč a pak ho tam někomu nechat. Aspoň přežije baterka na mobilu. #firstworldproblems

Rulička toaleťáku. Jeden nikdy neví, kdy a kde narazí na (ne)turecke záchody bez toaleťáku.

Vlhčené ubrousky. Jeden nikdy neví, jestli je ta voda na (ne)tureckých záchodech vůbec na mytí rukou.

Baterku. Jeden nikdy neví, jestli ty půlnoční zastávky na dlouhých meziměstských linkách na záchod budou nebo nebudou osvětlené. V některých vzdálených oblastech počítejte s neosvětlenými ulicemi. V létě se stmívá kolem 7. Baterka se navíc hodí na noční čtení.

Dezinfekční gel. Který se stejně moc nedoporučuje. S sebou jsem ho neměla a přežila jsem. Ale kdo ví. Například vietnamské peníze se protočí mezi 85m rukami.

Repelent. Na začátek si přivezte nějaký z české lékárny, to stačí. Na místě si pak můžete pořídit za pár kaček, respektive babek, nějaký místní, voňavější a domněle i účinnější. I když jdete na vesnici na

Paperbackovou knížku… kterou po dočtení snadno směníte v éčkových hostelech za jinou. Ve většině velkých měst ale narazíte na obchody s fakovými, nascanovanými a přetištěnými knížkami. Já jsem v Laosu nechala Olivera Twista.

Špunty do uší.  Jeden nikdy neví, jaký dostane pokoj v hotelu nebo kdo s ním pojede v nočním buse.

Kopie pasu a několik pasovek. Hotely vyžadují ID svých hostů, aby je mohli nahlásit na místní úřady. Vzhledem k tomu, že by člověk neměl dávat pus z ruky, kopie by měla stačit.

Lonely Planet. Nejlepší tichý společník na cestu. Akorát počítejte, že všichni backpackeři budou chtít spát, jíst a rekreovat se na stejných místech jako vy.

Prášky na průjem. Podle Lonely Planet postihne průjem 30-50 % cestovatelů. Moje maminka mi na cesty balí sušený zelený čaj, který se pak jen žvejká a měl by srovnat bříško do latě.

Láhev s filtrem. Bobble stačí. Trošku eko řešení, protože člověk za sebou v Asii nechává šílenou ekologickou stopu, například kvůli petkám s pitnou vodou. Někdy stačí vodu převařit a přelít do filtrační láhve. Ale pozor, někdy je prý voda (ve Vietnamu) z kohoutku jen užitková, říkali mi. Já jsem vodu z kohoutku, filtrovanou přes Bobble, pila a nic se mi nestalo, ale kdo ví, jak odlišně nám všem fungují bříška.
Dobrá zpráva ze Saigonu – v některých parcích se začalo třídit.

Plastové žabky. Nejen na pláž, ale hlavně do pokojů a sprch v backpackers hostelech. Ne ale žabky bambusové. Ty smrdí.

Nafukovací polštářek. Zvlášť do sedacích busů skvělý pomocník. Hlava vám při usínání nemusí přepadávat. Ve sleeping busech mají sice polšťáře, ale ty většinou smrdí.

Ručníky z mikrovlákna. Lépe schnou. Netoliko smrdí. A stejně jako krátkonozí lidé zaberou málo místa.

Jezevčíka. Mobily here. Foťáky here. Repráky here. Ve Vietnamu už bývají nám známé klasické zásuvky. V Kambodži a Laosu všelijako. Mrky sem na typy adaptérů.

Pytlíky a sáčky. Spoustu pytlíků. Na odpadky. Na čisté a špinavé oblečení. Proti promočení věci. Na zvracení. Na zvracení ze zvracení ostatních. Zvlášť jedete-li na dlouhých meziměstských nebo mezistátních autobusových linkách. Asiaté nejsou zvyklí jezdit v busech nebo autech, často se jim proto dělá špatně.

Plášťěnku. Většinou stačí pytlíková za 50 korun ze zdejší drogerky nebo za 15 korun od tamějších prodejců, co je za deště prodávají s pokřikem “Happy hour”. Nenoste s sebou tu velkou stanovou. Špatně usychá, je těžká a umí i smrdět. Navíc když se rozprší, tuk tuky a taxíky jsou u vás cobydup. Pokud nejdete přímo do nejvyšších hor, větrovky netřeba. Oblečení se odvíjí od měsíce, ve kterém letíte. Tohle se vztahuje na léto.

Lehký spacák z prostěradla. Nebo látkový vak. Na spaní. Hodí se do sleeping busů, někdy i do nízkorozpočtových hotelů, kde počítejte se smradlavými polštáři a přikrývkami. Nemusíte být ani princezna ani klokan, abyste měli vak.

Zásoba voříšků a pišingrů z Evropy. Proti homesicku a proti fakovým (Oreo) sušenkám, které “chutnají jako ropa”.

Karty. Na kenta.

Prací prášek v sáčku a mýdlo (koupíte tam). Navíc vám pak nemusí smrdět krosna.

Dlužníčka. Znáte tu skvělou appku – Settle up, do které zapisujete výdaje za skupinu, které se pak díky chytrému algoritmu podaří spravedlivě rozpočítat? Už znáte.

A samozřejmě deník. Na psaní vzpomínek a lepení vstupenek? To chcete. To nejhezčí a nejdůležitější budete mít v hlavě. Pro ostatní případy je tu cestovatelův zápisník.

Kdybyste neměli nic z toho, taky přežijete. Kdyžtak si můžete zalézt kdykoliv do chrámu a zameditovat si.