Asijatka.cz

Never miss a chance to dance

Uroboros každého z nás

Příliš o své práci na blogu nemluvím. Protože když o ní mluvím, mluvím o ní hodně.
Dnes udělám malou, několikavětnou výjimku.
Mí milovaní rodiče se celý život ohýbali v zádech, abych mohla jednou sedět v teple kanceláře.
Nakonec to dopadlo tak, že sedím v teple kanceláře, ale záda bolí z 10 hodinového nahýbání se nad počítačem.

Je to takový uroboros. Sebezničení a sebeobnova.

Romance pro holubinku

Pochlubím se příhodou,
že sbírám houby, čistě náhodou.
Houby vždy najdu
Protože oči jen pro tebe mám.

Když klobouček v mechu vidím
Radost obrovskou mám
zároveň se stydím
Mimo hřibů toho totiž moc nepoznám.
Holubinku vždy najdu
Protože oči jen pro tebe mám.

Houby vždycky najdu
Holt pozdě vstávám
Vyhubováno dostanu
Košíček prázdný
I protože oči jen pro tebe mám.

A k večeři zas rejže. Taky mňam!

#Kavárník, designér a chovatel akvarijních rybiček Jackie

Jackie Tran je člověk mnoha povolání. Všechny mu jdou dobře. Před čtyřmi měsíci otevřel na náměstí Jiřího z Poděbrad kavárnu s vietnamským nádechem Cafefin, kde ochutnáte lisovanou cukrovou třtinu nebo vietnamskou specialitu banh cuon. 

Když jsme se spolu bavili naposled, chystal jsi se do Vietnamu kvůli rybkám. Co se stane, že se z úspěšného designéra Apple aplikací stane chovatel akvarijních rybek?

Cítíl jsem, že kdybych pořád dělal design, přestal by mě bavit. V té chvíli jsem měl doma rybky, které se jmenují diskus. Jsou to amazonské rybičky. Cítil jsem se v designu znudeněnej a rybkami jsem se zabavil. Potom jsem odjel do San Francisca kvůli focení. Řekl jsem si, že když už tam budu, zaskočím do Applu. Pozvali mě na pohovor. Šel jsem to zkusit, i když jsem tam nechtěl bydlet.

Pohovor šel dobře. Vypadalo to, že tam na devadesát devět procent budu. Různě se ptali. Všechno jsem splnil. Začal jsem se těšit. Chtěli mi zařídit vízum, ale pak z toho nic nebylo. Moje chuť dělat design spadla. Pak jsem si s neznámým člověkem domluvil, že budeme dělat rybárnu. Tak jsem začal chovat fakt hustý ryby. Ale pomluvy v oboru byly velké.

Už jsme měli mladý a vypadalo to, že půjdeme na trh. Dal jsem do toho hodně peněz, ale zhroutilo se to. Byl jsem podruhé na dně. Ztratil jsem chuť ke všemu. Ale když jsem choval ryby, měl jsem hodně fotek. Chtěl jsem se nějak zabavit, ale neměl jsem ryby. Tak co budu fotit? Aha, přírodu. Tak jsem si koupil letenku na Island. A pak jsem přemýšlel, jak víc prezentovat své fotky. Napadlo mě, že bych mohl mít výstavu. Výstava? Ale to by chtělo, aby tam lidi seděli a něco pili. Takže kavárna. Rok potom jsem si ji otevřel.

A co přesně z tebe udělalo nadšeného kavárníka, který stojí za pultem a obsluhuje zákazníky?
Strašně mě chytil latté art, má to blízko k designu. Byl jsem do toho zapálený. Latté art je dobrá věc, ale káva musí mít chuť. Během budování kavárny jsem to už nedělal kvůli výstavě fotek, ale kvůli kávě.

Tobě jde spousta věcí, od designování přes chování rybiček a focení až po dělání labutí v mléčné pěně. Je tu podle tebe dovednost, ve které Vietnamci vynikají?
Myslím, že celkově Asiati jsou dobří v latté artu. Současnými mistry jsou samí Asiati. V Koreji, v Thajsku. Detailní umělecké práce. Znám hodně dobrých vietnamských designérů. Asiaté vyberou inspiraci na západě a pak se vracejí ke kořenům. V Saigonu je jedna kavárnice, která pracovala v Americe. Vrátila se, má vlastní brand, praží arabicu.

Jaká ingredience podle tebe nesmí chybět ve vietnamské kuchyni?
Určitě koriandr a rybí omáčka. A ještě mi chinh.

Je tu nějaký obor, který by sis chtěl vyzkoušet, až tě omrzí kavárničení?Jestli to vůbec jde?
Stejně se ty obory týkají kávy. Chtěl bych se dozvědět více o pražení. Jak dělat a upražit kávu.

Takže z tebe bude kávový plantážník?
To ne. Ale viděl jsem, že ve Vietnamu začali pěstovat kvalitnější arabicu, což je skvělý.

Do Cafefin ti chodí hodně Vietnamců. Jak se jim tu líbí?
Jednou sem přišla slečna, na které bylo hned vidět, že bude hejtovat. Celkově se jim tu ale líbí. Cítí tu trošku Vietnam. Chtěl jsem sem přenést kouzlo Vietnamu. Je tu spousta prvků – masky, látky, sklenice z Vietnamu nebo třeba elektrický sloup.

Je tu něco, co bys doporučil českým čtenářům, aby si o Vietnamcích přečetli, poslechli nebo zjistili? 
Mezi lidmi je spousta lidí, co neradi zkouší. Vidím to tady v kavárně. Měl jsem tu malé vietnamské banány. Zeptal jsem se jedné české zákaznice, jestli nechce vyzkoušet. Paní řekla Ne, radši ne. A přitom je to jen banán.
Přál bych si, aby lidé sami chtěli ochutnávat. Mám nápady, ale bojím se, aby to vůbec chtěli zkoušet.

Kdybych se dobře učila i na vejšce

Na základce i na střední
jedničkářkou jsem byla,
vejška mě naučila života
kruhy pod očima po kalbě jsem
na Politické geografii s Kozákem kryla.

Prázdniny a víkendy
jsou už dlouho cizími pojmy,
takový je život živnostníka,
fakturo za červen, pojď mi.

#štěch ovická #ÓdaNaOSVČ

Kde všude můžete v červnu potkat Vietnamce

Třeba ve středu 28. 6. 2017 od 20:00 na Nákladovém nádraží Žižkov, kde má premiéru bakalářský animák Malá od režisérky Dianky. Ta vám před nedávnem povídala o svém životě. Budeme mluvit o 2. generaci Vietnamců, poslouchat koncert, jíst bagetky a dívat se na filmy. Přijdete?

Nebo Vietnamce můžete potkat online, v seriálu Pěstírna, který běží na Stream.cz a o kterém jsem vám už děsně dlouho chtěla říct, ale zapomněla jsem. Netradičně pojatý thriller je přesně o tom, o čem si myslíte, že je.

Nudistka tak napůl

Někdy zapomínám, v jak liberální zemi to vlastně žiju. Ale existuje tu pár lahůdek, třeba taková nudapláž, které mi to s chutí rády připomenou. Můj první zážitek s nudapláží proběhl o loňských prázdninách, kdy jsem lehkomyslně kývla na prostou nabídku Pojď, stavíme se za mým taťkou na Opaťáku.

Vy, co víte, víte. Vy, co nevíte, Opaťák je vyhlášenou nudapláží za Hradcem.
Můj druhý zážitek proběhl o tomto slunném víkendu, který zval ku vodě. Ležela jsem na dece, přítelkyně vedle, obě nahoře bez, dole s. Smály jsme se tomu, jak jsme obě vyrůstaly v jiných nudistických podmínkách. Její rodina se nahoty nebojí – nemají problém chodit před sebou ve spodním prádle a opalují se na nudaplážích. V mé rodině před sebou nechodíme ve spodním prádle, neopalujeme se na nudaplážích. Což o to, ono je to docela jednoduché, protože se vůbec neopalujeme.

Nudista vs. naturista

A co vůbec víme o nudismu, fenoménu, který zajímá rapperské kluky z BIGBOSS (vč. Vladimíra 518 a jeho Kmenů)? Třeba to, že nudismus, třebaže prosazovaným pojmem je spíš naturismus, je životní styl, který vznikl na začátku 20. století v Německu (FKK – Freikörperkultur). Představuje návrat k přírodě, takové chození na Adama a na Evu. Nedivme se pak, že existuje i tzv. křesťanský nudismus, který má oporu v Bibli. V Evropě, mimo Německa, se naháči opalují hlavně v Chorvatsku nebo ve Francii.

Vietnamský nudista je oxymorón
Někde je ale nahota jen výsadou milenců. Pocházím ze země, kde se stále velká část dívek koupe v moři v oblečení a kde výstřih a krátké šortky mohou být trošku trnem v oku. To, že nahota a Asie nejsou pojmy, které najdete ve slovníku blízko sebe, je jasné také z velmi, opravdu velmi krátkého seznamu ofiko nudapláží v Asii. Vietnam se pyšní jednou bezplavkovou zónou v Da Lat. Kdo ví, třeba tam najdete ještě nějaké tajné zóny. Takový to, když prolezete pralesem, přebrodíte se bažinou, rozhrnete rákos a najednou se před vámi zjeví pár nahatých asijských (a určitě i evropských) zadků. Naturismus jako skutečný turismus.

Nečum

Během své první zkušenosti s nudisty (kdy jsem aspoň byla nahoře bez, abych neurazila, přecijen pravidla nudapláže, vyvěšené na plotu, se musí držet) jsem se snažila vypadat co nejvíc v pohodě a nečumět. Snažila se ignorovat i překvapené a zvědavé pohledy nahotinek a nahotinců.

To jsem udržovala i během letošní návštěvy, kde jsem byla ale v plavkách, tzv. textilák, který se vkradl do jejich teritoria, aby si mohl pořídit točenou Kofču, zmrzku a oblíbený párek s obojím. Bude mi trvat ještě pár návštěv, než si zvyknu na tenhle kulturní rozdíl.

Musím ale dodat, že nudapláže nejsou místem erotiky. Lidé se mezi sebou znají, je to komunita. Dneska je navíc možná mnohem zajímavější, když nevíte, co vás pod oním textilem čeká. A co vy, necháte se raději překvapit až v intimní chvilce, nebo kupujete, co je ve výloze? A vůbec – mám mezi čtenáři naturisty?

Hele, proč je pho ga lepší než pho bo?

…zeptal se mě na jedné diskuzi chlapec, který reagoval na moji latentní propagaci pho ga.

Hm. Těžko říct. Za mě chuťově vede slepičí pho (pho ga) nad hovězí verzí (pho bo). I protože je v té slepičí (kuřecí je jen slabej odvar od toho, jaký gastrorgasmus můžete zažít se slepičí polévkou) žlutá kůžička a pořádnej mastnej flek.

Většina z vás začínala na pho bo a zůstala jí věrná. Já ovšem doporučuju začít na pho ga, protože je v ní víc vtipného, rozuměj křupavého a žužlavého, masa. A vy, co nejíte kůžičku a žužlaniny, nebuďte marní a hecněte to.
Koneckonců proč je pho ga lepší než pho bo?

Pro slepičí kvoč.
Doslova.

Za mě cajk

Rychlopoznámky z dneška:

Projížděla jsem kolem tržnice u nás na západě. Jeden ze stánků nabízel k prodeji českou a bavorskou vlajku. Jak příhodné. Zrovinka dnes, kdy se sjíždí sudetští Němci. A nebude to posseltní setkání takové druhu.

Pak mi odpoledne mamka, když jsem umývala nádobí, položila otázku, kterou bych si přála slyšet častěji. “Jdu si zalenošit, jo?”. Jdi, mamko.

No a pak jsme odpoledne s mamkou (protože tatínek samozřejmě musí prodávat) šly na místní Svatováclavskou pouť, která se koná v červnu k dětskému dni, protože na Václava u nás vždycky chcalo. Mamka si poprvé zařádila v autíčkách, kde zjistila, že ty nárazy nejsou žádná prdel, koupila si pražené pistácie a zastřílela si ve střelnici. No a taťka si samozřejmě své volno taky vybral. Šel s klukama večer sledovat zápas Realu proti Juventusu.

Za mě dneska cajk.

Celý život

Kdyby tě někdo požádal, abys mu vyprávěl svůj příběh, odkud začneš?
A bude o tvých pocitech nebo činech? A jaká pasáž bude nejobsáhlejší?

Kdyby tě někdo požádal, abys mu vyprávěl svůj příběh, budeš?

………………….

“Zkuste svůj příběh říct v 10 minutách,” řekli nám.

Seděli jsme v Amnesty International v malém hloučku neznámých lidí, všichni budoucí Živé knihy. A já znovu vyprávěla svůj příběh, který mi už po těch letech přijde ohraný. Už vím, co můžu vynechat. Pragmaticky řečeno “Vejdeš se do 4 minut.”

A pak jsem poslouchala ostatní. Jejich boje, jejich útěky před režimem, jejich hledání, strachy a naděje vidět znovu rodinu a podívat se do Londýna. Syrský aktivista, bulharská studentka, italská studentka hlásící se k LGBTQ komunitě, vietnamská imigrantka, uzbecký disident. Parta cizích lidí, kteří v 10 minutách odvypráví celý svůj život. Parta cizích lidí, kteří věří, že tohle veřejné svlékání někomu, někdy, byť i trošičku, v něčem pomůže.

My se známe, že?

Některá lidská setkání jsou krátkodobá, splní svůj účel v té chvíli a pak zaniknou. Při loučení ani jeden z vás nečeká, že se někdy ještě potkáte.

Ale samozřejmě – náhoda je báječnej pitomeček. A dokáže napáchat pár příhod. Včera si mě jedna Francouzka spletla se slečnou, se kterou zřejmě někdy byla na kizombě.

A o 15 minut později jsem se dostala do situace, kdy jsem naopak tápala já. V kavárně na mě jukla slečna, se kterou jsme se potkaly před půl rokem na konferenci TEDxYouth, což mi samozřejmě vypadlo. Když velmi briskně, zhruba po 1 vteřině, odhalila, že si ji nemůžu zařadit a lovím v paměti, zařadila se sama.

Tímhle drobným psaním jsem chtěla vyjádřit velké d í k y všem chápavým bytostem, které nám, co si pamatujeme maximálně jednu hlášku z našeho oblíbeného filmu (Kreditní kartu? Tu mám!), jdou vstříc a bez trapných okolků se připomenou.

Highfive taky těm, kteří jsou na druhé straně. Když nemají ponětí, proč se zdravíte, zeptají se, proč se zdravíte. A samozřejmě poslední highfive patří specialistům, kteří se s vámi baví tak dlouho, dokud si sami nevzpomenou, a vy ani nepoznáte, že celou dobu nevěděli, s kým mají tu čest.

Takže hezké pondělí a dobrou paměť všem.

Óda na rybí omáčku

Ó rybí omáčko
ó ty smradlavá hnědá tekutino
bez tebe byl by svět méně chutným.

Ale zas o trochu voňavějším
ale zas o trochu smutným.

Vogonská báseň = Pojezie

Teplí Vietnamci?

O homosexuálech ve vietnamské komunitě se toho ví ještě méně než o vietnamské komunitě.

Pokud se chcete dozvědět něco málo z mála, poslechněte si rozhlasovou prvotinu Lumíra Košaře, dokument Cháu có người yêu chưa – Máš lásku?, který ve 20 minutách zpovídá mladého Vietnamce Adama. Během jeho vyprávění o tom, jaké je to být asijským gayem, vybíhají upozornění ze seznamovací aplikace pro gaye Grindr. Adam totiž komentuje děj na displayi a prokládá ho svými názory a zkušenostmi.

Těším se, až se druhá generace o téhle menšině v menšině nebude bát mluvit otevřeně. A že ustoupí myšlení, že mít teplé dítě je pro rodinu ostuda nebo “trest za minulý život”.

Urban Dictionary asijským očkem

Urban Dictionary, slovníček “městského” slangu, je první pomoc, jak rozumět vašim mladším příbuzným nebo všem, kterým je méně než vaší o dost mladší ségře.
Dovolila jsem si nenahodile vybrat a překlopit několik urban kousků s asijským kontextem, abyste se tu taky něco naučili. Zábavy bylo dost.

Asian Women Syndrome
1. osoba s tímto syndromem neudrží oční kontakt s ostatními déle než 3 vteřiny, a to aniž by se přestala hihňat a chichotat s rukou před pusou.

2. osoba, která mluví potišeji a potišeji, až to vypadá, že se její ústa hýbou, ale nic neříkají . (No to je mi pěkná ptákovina.)

Asian Gravity
Tendence Asiatů (asijských studentů) všude chodit ve velkých shlucích.

Líbí se mi příklad, který doprovází definici:
Anik: Hey, how did all those Asian kids instantly find one another?
Jake: Asian Gravity, dude– the strongest force in the universe.

Asian 6-pack
V České republice to nemáme, ale jedná se o balíček šesti nejtěžších předmětů (matika, matematická analýza – calculus v anglosaských zemích, bižule, chemie, fyzika a data management?) v maturitním ročníku, které vás vyšvihnou na medicínu.

Tohle se vám bude líbit:
Asianaut
Člověk, který procestoval všechny, opakuji všechny, asijské země.

Disclaimer: Zbytek si projděte sami. Jinak – Urban Dictionary je americká crowdsourcová parodická stránka, proto je velká část slovíček postavena na stereotypním, teda hlavně sexuálním pohledu na Asiaty. Takže slovíčka nejlépe číst po 22. hodině a určitě ne v práci, protože NSFW.

Zavíračka

Velikonoce Velikonoce
vajíčka jdou dnes na dračku
nemá to vůbec konce
večerka naše malá
má prodlouženou zavíračku.

#večerkalife #pojezie

Blogískovaná

Loňský rok byl pro tenhle lehce trvající blog nejvíc zásadní. Jedním z největších nášupů byla jeho nominace na Magnesii Literu. Seděla jsem s Pavlínou a Karin v kavárně kdesi v Londýně, připojila se na mejl a s vykulenýma očima a bušícím srdcem koukala na zprávu, že jsem mezi nominovanými blogy. A to byla Asijatka funkční teprve tři čtvrtě roku. Ale pšt, ještě to muselo být měsíc do tiskovky tajňačka. Nádhernej TAJEM.
Když jsem se před zhruba dvěma roky po nocích hrabala ve WordPressu, dala jsem si předsevzetí, že do roka vyhraju Magnesii za blog roku. Ups, děcka, přání se plní, akorát je musíte správně formulovat.

Moje online psaní oslavilo letos 9 let a tenhlecten blog v těchto dnech slaví 2 roky. Dávám si proto předsevzetí, že budu každý rok touto dobou děkovat vám, čtenářům, že ho s věrností, porozuměním, a doufám i lehkostí, čtete. Takže díky, mončičáci.

A taky – celé toto psaní je vlastně omáčka k pozvánce Blogeři offline vol. 3 (ve spolupráci s Magnesií), dne 10. 4., tj. následujícího pondělku, v Café Neustadt, kde si budeme povídat a číst z blogu. Potkáte tam loňského vítěze Tomáše Prince a jeho Humans of Prague a letošního nominovaného, slam poetry mástra Jirku Charváta a jeho iwrite.cz. To bude bezva společnost. Tak se přecejš vidíme, či?

Stránka 1 z 12

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén